Po dvouměsíčním koncertním hladovění (i když, pravda, zaviněném jinými okolnostmi, než nedostatkem příležitostí) jsem vyrazil do pražského Rock Café. Důvod? Hned trojnásobná zvědavost. První – německá Xandria se chystá představit svojí novou zpěvačku. Druhá – Innocens křtí svoje nové cédečko „Free /us/". Zvědavost velká především proto, že se studiovým počinem Innocens se stále nemůžu úplně srovnat. A do třetice Calathea. Kapela, o kterou jsem kdysi zavadil v souvislosti s jejich společnými akcemi s nezanedbatelnými jmény světové metalové scény a od té doby marně čekám, kdy o sobě dají trochu víc vědět.
Říká se „konec dobrý, všechno dobré“. V tomto případě to můžu potvrdit. Začátek téhle anabáze byl přece jen poněkud nervní. Nejdříve České dráhy dokázaly na trati z Hradce do Prahy seknout hodinovou sekeru. Což možná nepřekvapí, ale když sledujete, jak vám pomalu začínají ubíhat minuty z plánovaného rozhovoru s Xandrií, tak to ani nepotěší. A tak s vyplazeným jazykem dobíhám do Rock Café, abych se (po zdolání světového rekordu ve sprintu na trati Hlavní nádraží – Rock Café) dozvěděl, že avizovaná Xandria, respektive její nová posila, údajně zápolí s bacilem a tudíž zůstala v domovské Germánii…
Zbývaly tedy dvě příležitosti k ukojení zvědavosti. Liberecká Calathea se na pódiu objevila krátce po půl osmé a v té době (ono se to ale ani při vystoupení Innocens nijak radikálně nezměnilo…) to v klubu vypadalo téměř jak na soukromém večírku pro zvané. Naštěstí ti „pozvaní“ vytvořili poměrně přívětivou atmosféru, takže vystoupení kapely nevyznělo do ztracena.
Nevím, jestli to bylo čistě mojí neznalostí repertoáru, ale v první části jsem docela ztěžka pod šlapavou a lehce tesknivou muzikou hledal zpěv Markéty Myškové. Přes drobné prostoje v úvodu některých písní, které ale na spád vystoupení neměly větší vliv, Calathea tak nějak pohodově, příjemně až nenápadně proplula svým vystoupením. Zahrála - pokud jsem dobře postřehl - celkem osm věcí, pohybujících se v zemi někde mezi HIM (to díky té tesklivosti) a Pain (to díky šlapavosti) a hlavně slíbila už brzkou realizaci nového cédečka. Překvapilo mě nefrontmanské, až intimně klubové vystupování zpěvačky mezi písněmi, které ale zapadlo do celkově pohodové atmosféry, jež z Calathey dýchala. Pokud snad někdo očekával (a že by to u gothic metalu nebylo až tak překvapivé) důrazné zapojení i zrakových čidel, vyšel naprázdno. Žádná pozlátka, odvádění pozornosti či náznak gotické image. Jednoduše nenásilné, přirozené a natolik zajímavé působení, aby člověk větřil, kdy že se to cédečko vlastně objeví. U mě spokojenost.
Přiznávám, že od Innocens jsem čekal leccos. Obával jsem se určité přeplácanosti, sázky na líbivost, pracného pokusu o dokonalost či jakousi umělohmotnost. To byly ty pocity, se kterými jsem se musel potýkat v rámci desky. V tomto směru mě Innocens (hm, tedy hlavně zpěvačka Katerina) naprosto odzbrojili. Jejich koncert byla totální lekce ze spontánnosti! Innocens přehráli kompletně celou novinku, přidali jednu skladbu „Synthetic Flower“ z dema „Where Are No Angel“, nenechali se ovládnout samplovanou strojeností, evidentně si koncert užívali a bylo na co koukat. Ať už to byly téměř vražedné grimasy kytaristy Michala, heroické pózy basáka Jaroushe, ale především nepopsatelná živelnost Kateriny. Takhle nějak na mě dosud zapůsobila snad jen nightwishanda Anette, která v Praze pěveckou ztrátu na svojí předchůdkyni dohnala svou otevřeností a rozverností. V případě Kateriny k emotivnosti, spontánnosti a chuti prožít hudbu i posledním kouskem těla doplňte fakt, že její hlásek považuji za jeden z budoucích národních pokladů a bude vám asi jasné, jaké pocity tahle kombinace mohla vyvolávat.
Hudebně? Není co vytknout. Buď mě rozdivočelí Innocens strhli natolik, že jsem žádné chybičky nepostřehl (a v tom spočívá umění těch velikých, co říkáte?) nebo žádné nebyly. V živém podání (zbavena milionu drobností, které ustavičně tahají vaši pozornost někam jinam), na mě hudba Innocens působí, na rozdíl od samotného alba, na sto procent opravdově. Samotný křtící akt desky přišel velice brzy, už po třetí skladbě zkrápělo šampáňo stříbrný kotouček a pak Innocens bez velkých řečí bavili všechny přítomné. Škoda, že návštěva nebyla větší. Nejsilnější zážitek? Z kolektivních věcí strhující „Free Me“ a pak citlivě prožitá, bouřlivě kvitovaná, sólová Katerinina exhibice v „Remember“.
Kolikrát už na stránkách zinu po nějaké nepříliš jásavé recenzi proběhla diskuse o tom, že „...ale na živo je to o něčem jiném…“. K desce „Free /us/" mám svoje výhrady, ale naživo bych s tvrzením o zahraničních ambicích Innocens naprosto souhlasil. U těch, kteří si desku už oblíbili, asi není co řešit. U těch, kteří alespoň lehce nad deskou zapochybovali, říkám „zajděte na koncert a nechte se strhnout vírem událostí.“ Stojí to za to! A věřím, že i ti, kteří se vyloženě přišli podívat pouze na Xandrii, nemohli odejít nespokojeni.
Playlist: Intermezzo, H.O.P.E., The First Snow, Synthetic Flower, The Shining, Voyage, Fragrance Of Memories, Image, Free Me, Life For Sale, Race, Remember, Queen Of My Own
|
