Svět se zbláznil? No jistě, to už tady bylo…, ale Stormwitch svým albem „Tales Of Terror“ upředli další nit lehce poblázněného světa. Krásně poblázněného světa. Jde vám snad dohromady spojení „mistři černé romantiky“ a název alba „Tales Of Terror? Dokážete pochopit, že od vydání prvního alba (tedy za dobu jednoho roku) se totálně vyměnila kompletní sestava kapely? A jde vám na rozum fakt, že ještě donedávna (tuším do loňského roku) se nenašel nikdo, kdo by jednu z nejdůležitějších desek Stormwitch (a nepotřebuju ani moc odvahy na to, abych přikývl i na tvrzení o jedné z nejdůležitějších desek německého metalu) vydal na CD?
Aby snad Stormwitch nevypadali jako banda bláznů, musím upřesnit, že možným důvodem pozdního vydání CD může být skutečnost, že původní master desky „Tales Of Terror“ se podařilo jakémusi dovedovi zlikvidovat. A změna sestavy? To si jen členové kapely změnili svá jména a tak se z Andyho Mücka vyklubal Andy Aldrian, Harald Lee se proměnil na Lee Tarota, ze Stefana Kauffmanna se zrodil Steve Merchant, z Ronnyho Gleisberga Ronny Pearson a z Petera Langera Pete Lancer. No řekněte, neznějí jejich nová jména romantičtěji? Co však bylo nejpodstatnější, Stormwitch dokázali ukrotit všechny větroplachy, kteří lomcovali divokým a neučesaným debutovým albem a stvořili nadčasovou kolekci přitažlivých příběhů, plnou variabilních riffů, strhujících sól, silných melodií i výborných výkonů. A protože móda cpát do každé kličky nezbytnou kudrlinku navíc byla ještě daleko, stačilo na desku dostat ještě kupu energie a úspěch byl na dosah.
„Tales Of Terror“ je deska, ze které je radost vybírat silné momenty. Nemůžete sáhnout vedle. I když ve všech případech nemusí jít zrovna o jasný hit. V každém kousku však najdete alespoň špetku originality či výrazné specifičnosti. Osobně vsázím nejvíc na až muzikálově (probůh, berte mě s rezervou, máme teprve polovinu osmdesátých let) vystavěnou „Masque Of The Red Death“. Zde Stormwitch poprvé dotáhnou (předlohu napsal mistr hororu E.A. Poe) svůj sklon k dramatičnosti k dokonalosti, účelně pospojují přívětivou vybrnkávačku, teatrální zpěv a časté změny tempa až do kvapíkového finále. V „Arabian Nights“ kapela kontrastně vsadí na strohou, jasně danou linii skladby, kterou nezapomenou okořenit (v souladu s názvem skladby) závanem arabského motivu. A do třetice, přímočará jízda s parádním kytarovým sólem a nijak přehnaně tajemným intrem v „Sword Of Sagon“.
Ti, kteří důkladně sledují tvorbu Hammerfall vědí, že švédové v jedné ze svých coververzí sáhnou na (pozdější) tvorbu Stormwitch. Ovšem v takových „Trust In The Fire“ či „Sword Of Sagon“ nebude problém najít důvod toho, proč je tvorba Stormwitch padajícímu kladivu tak blízká. A chcete-li si užít i trochu té poblázněné divokosti z minulého dílu, sáhněte po střeleném příběhu o vykradači hrobů „Night Stalker“. A čím si Stormwitch vysloužili nálepku romantická kapela? Vemte třeba „gregoriánský“ úvod největší chytlavky „Point Of No Return“, který k romantickým představám přímo vybízí (nemluvě o kupě vlků, sov, netopýrů a pavouků, kteří v téhle skladbě poletují) či závěrečnou upíří bajku „When The Bat Bites“ a musí být všechno jasné!
Pokud byste snad dosud neměli se Stormwitch nic do činění a váhali, kterou desku vybrat na seznámení s tvorbou německých romantiků, doporučil bych vám (jako jednu ze dvou, no dobrá, ze tří) „Tales Of Terror“ jako ideální tip. Nakažlivá emocionální muzika nejen pro pamětníky, kterou je možné točit stále dokola a neomrzí. Jednoznačný důkaz, že peklo stále žije („Hell´s Still Alive“)!
|
