„To ale musí být obrovská skříň“, pomyslela si… A pak uviděla světlo. Ne pár centimetrů před sebou, tam, kde měla být zadní stěna skříně, ale pořádný kus vepředu… Zjistila, že stojí uprostřed lesa, je tma, pod nohama má sníh a vzduchem poletují vločky... (C.S.L.)
Tak co nového u Mime…, ehm, pardon, promiňte, to se tak někdy stává. Poslech debutového alba „classical gothic electronických“ (jak bývá kapela označována) Innocens mi jen tak mimoděk vyplavil z paměti živou vzpomínku na jistý pardubický spolek. Ale ono to „mimoděk“ není zase tak úplně přesné. To jen vrchní hudbytvůrce Innocens Jarda Slonek (Jaroush) přesunul své schopnosti pod hlavičku „neviňátek“. A chca nechca, sklony, užívané u Mimesis, v sobě prostě nezapře. Což (nejen pro ty věci znalé) by mohlo být vlastně dobrým doporučením na zbystření smyslů.
To podstatné, čím svého času vzbudili pardubáci pozornost, je zachováno i na desce Innocens „Free /us/“. Pohoda, pompéznost, romantika, zapamatovatelné a příjemné melodie. Tentokrát ozvláštněné (nechci psát oživené, nemyslím, že by ve všech případech šlo o obohacení či nezbytnost) moderním vlivem elektroniky. Vymýšlet kvůli tomu novou škatulku mi přijde zbytečné, i když je fakt, že vzhledem k velké rozmanitosti a pestrosti hudby (jak daleko je od pestrosti k roztříštěnosti…?) Innocens, není vůbec jednoduché „Free /us/“ někam smysluplně zapasovávat. Tahle hudba nemá hranice, a když, tak nejvíc se můžeme přiblížit k mantinelům (značně děravým) pompézního rocku orientovanému na dospělé (to proto, že Innocens hrají poměrně nekonfliktní, citlivě načančanou a nadýchanou melodickou muziku), ke gotickému metalu (především zásluhou nezbytné bombastičnosti a především vokálu zpěvandule Kateřiny), či (hard) rocku minulého století, oblečeného do klávesového kabátu. Jenže, tohle všechno je strašně relativní, a tak věřím, že svoje si zde najde úplně každý příznivce melodií.
Úplně každý, což je ten největší háček nahrávky. Přes všechnu zvukovou soudržnost a naleštěnost, přes nespornou zkušenost, chuť a zápal pro věc všech zúčastněných, mi tahle pozitivní záplava ne a ne držet pohromadě. Ne snad, že by se vařečky chopili pejsek a kočička a splácali svůj všechutný dort. Innocens svoje chutě definují poměrně striktně a v rámci jednotlivých skladeb jsou nenapadnutelní. Ovšem v celkovém součtu zaslechnete najednou třeba orchestrálnost Nightwish („Remember“), svižnost glamových čarodějek Vixen („Free Me“), snovou atmosféru Within Temptation („The Shining“), sladkou romantiku Vanilla Ninja („Image“) či – to když se ozvou od mikrofonu chlapi - temnotu To Die For („Race“) a takhle by se dalo pokračovat. To vše (snad jen kromě fiňáků) v patřičně nazdobenější (a jak daleko je od nazdobenosti k přeplácanosti?) podobě. No a ve finále zavoní pardubický perník… Hit? Buď všechno nebo nic…
Největší, nejúčinnější a zásadní zbraní kapely je velice rozmanitý a emocemi nabitý hlas Kateřiny. Tahle dáma prostě umí. A i když leckdo může namítnout, že přiblížení se Tarje (ovšem tuhle asociaci vyvolá asi kdokoliv, kdo zavadí o operní zpěv), či kterési z vanilkových ninjátek, působí poněkud chameleonsky, je Kathy jistá a sebejistá ve všech polohách, do kterých zabrousí. Obdivuhodné zejména proto, že je občas nepochopitelné, že takováhle variabilnost (vezměte třeba „Fragrance Of Memories“) pochází z jednoho hrdla.
Jak známo, jsou tací, kterým se podařilo nacpat celý svět do jedné skříně. Innocens se pokusili o totéž. Jejich svět je velice bohatý a skříň, kterou použili, ho není schopná pojmout. A tak i přes to, že čtvero šikovných rukou a jeden famózní hlas dělají všechno pro to, aby svůj svět ve skříni udrželi, nemůžu se zbavit dojmu, že se to ne úplně daří. „Free /us/“ je krapet rozpolcená deska. Která se sice dobře poslouchá, ale na jejímž konci můžete (tenhle pocit strašně pomalu, ale přece jen postupně slábne) trpět podobně zásadní ztrátou orientace, jako kdysi jistý bílý pes u Tokia… A na které má umělá dokonalost přednost před spontánností.
|
