 Nevím, jestli má smysl psát recenzi na album, které vyšlo skoro před dvěma roky. Kašlu na to, tohle CD je jedno z mých nejoblíbenějších.
Nemá asi ani cenu psát, že Doro Pesch je skutečnou heavymetalovou královnou. To už sama konec konců dokazuje pěknou řádku let. Pamatuji na loňský koncert Arakainu a Seven v Sazka areně, kde byla Dorotka Pešová pozvána jako host. Nemusela tehdy ani zpívat. Stačilo jen, že přišla na podium a člověk najednou cítil, jakou má tahle rocková dáma v sobě energii. Když tehdy začala, hned asi největší pecku minulého alba, stejnojmennou Fight, byl to opravdu masakr.
Stejně tak se tu nebudu rozepisovat o tom, že je v poslední době ( i když pravda tenhle trend zase začíná upadat) velká móda rockerů, točit svoje největší pecky s orchestrem. To určitě stihli všichni postřehnout. Těžko dneska najít kapelu, která se o to aspoň nepokusila.
CLASSIC DIAMONDS je taky jedno z těch orchestrálně – metalových počinů. Na rozdíl od většiny takových alb mě tahle deska absolutně pohltila.
Zajímavě zastřený hlas Doro Pesch doplněný navíc o smyčce a další nástroje dodává už tak hodně silným songům ještě větší náboj. Vždycky jsem hlásil, že u rockové muziky nejde o tempo, techniku, tvrdost apod. Že je jedno, jestli je muziky česky, německy, anglicky nebo třeba svahilsky. Nejde ani o to, jestli je text o lásce, nenávisti, zradě, válce. V rocku nebo metalu je pro mě důležitá jedna věc. Ať už poslouchám cokoli, musí to mít „koule“. Tím myslím právě už tu zmíněnou energii a sílu, která boří domy. Můžete si o tom myslet cokoli, pro mě to není jen klišé. A musím říct (nebo teda spíš napsat), že tohle album, i když není z nejrychlejších a i když ne něm kytary moc neječí, má právě koule. Pořádný a ještě s velkým K.
Najdete na něm 11 pecek a k tomu ještě 4 bonus tracky. Celkem tedy 15 songů. Nechybí hity jako All We Are (snad největší hit Warlock) , Love Me In Black, Fur Immer, jako jeden z bonusů tady najdete i Always Live To Win (právě z minulé desky Figur).
Za zmínku určitě stojí i duet s kamarádem (schválně nepíšu přítelem – zní to divně) Udo Dirkschneiderem ( ex-Accept, U.D.O. ) a zároveň předělávka velkého hitu Judas Priest – Breaking The Law. Když nic, tak aspoň tuhle věc doporučuji k poslechu.
Shrnuto a podtrženo. Výborné album výborné zpěvačky. Nechci shazovat snažení ostatních kapel, ale tohle symfonicko-rockové album je nejlepší ze všech symfonicko-rockových alb, které jsem měl to štěstí ( v některých případech i smůlu) slyšet. A dokonce budu mít i tu drzost a budu tvrdit že na kvalitu téhle desky nemá ani to skutečně dobré a hodně profláklé album S&M od Metallicy.
|
