 Z tohoto počinu jsem takový nějaký nešťastný. Já vlastně vůbec nevím, na čem jsem. Jestli se mi to líbí nebo ne… „Living Flowers Gallery“ se pro stáj Metal Breath stalo údajně úspěšnějším počinem než poslední deska DYING PASSION, což mě velice překvapilo. Doom metal mám velice rád a radost mi činí, že naše scéna tento styl reprezentuje opravdu výtečně. Nevím, jestli to ale mohu prohlásit právě o tomto počinu. Jestli jsem v poslední době do něčeho pronikal déle, než by bylo zdrávo, tak je to právě „Living Flowers Gallery“. Podle mě prostě nemá tato deska potřebnou šťávu nebo chcete li koule. Přijde mi to jednotvárné, unylé, bez zoubků a bez momentu překvapení. Skladby si bezstarostně plují jedním směrem a nemají ani snahu zahnout někam do neprobádaných koutů. To samé se dá říct i o zpívajícím kytaristovi Michalovi, který udržuje svůj hlas takřka v jedné rovinně, až to člověka chvílemi začíná nudit. Myslím, že tato hudba by potřebovala ve vokálech trošku víc emocí. To platí i o Daniele, která mi ale do hudby TROTS sedne přece jenom trošku více. Přes určitou skepsi musím přiznat, že nahrávka obsahuje několik opravdu dobrých nápadů. Momentů, kdy se vám určitá melodie nebo část skladby zalíbí, je zde celkem dost. Třeba výborný riff ve dvojce „Life Ruins Through..“ se pěkně zadírá pod kůži.
Přesně to samé jako o hudbě platí i obalu. Ten je také velmi nevýrazný, unylý a bez hlubší myšlenky, což je opět škoda.. Zvuk z Haciendy je standartní, ovšem větší průbojnost by nebyla špatná..
Musím se přiznat, že tahle placka mi opravdu dala pěkně zabrat. Její poslech a podrobné prozkoumaní mi vzalo hodně sil, přesto jsem rád, že se mi dostala do ruky a že jsem do ní nakonec přece jenom pronikl. Co se nemůže upřít je, že se nahrávka opravdu příjemně poslouchá. Ano, rád si tuhle desku pouštím a určitě ještě dlouho budu, ale je tu velké ALE...
|
