Tuhle recenzi můžeme začít vědomostním kvízem. Tak prosím, na kolik si, jen tak z fleku, vzpomenete kapel, které mají jako zemi původu uvedeno Rakousko? A ještě lépe, kapely, které pochází z Rakouska, věnují se tvrdé muzice v její melodičtější podobě a dají se označit visačkou kvalitní a poslouchatelné? Pokud jste se dostali alespoň k číslu čtyři, máte jedničku. Já jsem ze svých archivů vylovil celkem šest kapel (tím rozhodně nechci říct, že schopných spolků se v Rakousích nepotuluje víc) a, světe div se, čtyři z nich mají za mikrofonem divoženku.
Po poslechu debutového alba „Hegemony“, které v roce 2004 nahráli Gallery Of Sound, můžu spokojeně pozměnit výše uvedené statistiky a tuhle partu přihodit do škatulky kvalitní hard & heavy rakouská banda. O jejich schopnostech svědčí fakt, že v roce 2003 Gallery Of Sound vyhráli soutěž „Austrian Newcomer Award“ a důsledkem tohoto vítězství bylo právě natočení alba „Hegemony“. Muzika, která se na něm nachází, sedne milovníkům 80. let, a to včetně zvuku, který (kdo ví, zda to je úmysl?) se taky zapomněl v osmdesátých. Albu dominuje příjemně sytý ženským vokál, podporovaný šikovnou technickou sólovou kytarou a barevným zvukem kláves. Díky zabarvení hlasu frontmanky Magdaleny je odkaz na druhou polovinu 80. let víc než živý, protože již od první skladby dává Magdalena vzpomenout na jedinečnost Jutty Weinhold a skupin Zed Yago a Velvet Viper. Magdalena dokáže se svým hlasovým rejstříkem vymalovat řádně vyvedenou galerii zvuků a obzvlášť v momentech, kdy zatáhne svůj zpěv do hlubokých spodních proudů, jsem u vytržení.
Od první skladby „Power Of Paradise“ se na vás vykutálí melodické heavy čarování s klasickým střihem sloka – refrén – sloka – refrén – sólo - refrén, s přechody ze skotačivého šlapavého rytmu, přes nenucené pohupování do rozmáchlé rozvláčnosti, zvládnuté s elegancí a nadhledem. Tyhle změny tempa působí ohromně živě a hutný základ skladby zlehčuje klávesový odkaz na poezii fantasy metalu. Pokud vás úvodní „Power Of Paradise“ nevtáhne do světa Gallery Of Sound, dám krk za to, že při následující „Angels Or Beasts“ se bez reptání podřídíte hegemonii téhle party. Z vyšeptaného intra, přes sekané riffy a Magdalenino kouzlení přijde šantánově rozverný, pompézně rozhoupaný motiv, s nádhernou podporou sólové kytary, který se překulí do melodického, podmračeně hutného refrénu a Gallery of Sound mě mají na kolenou a já se ochotně stávám jejich poddaným. Protáhlá instrumentální pasáž nasazené tempo skladby poněkud zbrzdí, ale nejde jen o samoúčelný krok, následný přechod do vícehlasého refrénu jen za zvuků bicích (já vím, stokrát použité a profláknuté) a jemných, nenápadných kláves dramatičnost a atmosféru skladby ještě zvýrazní. Za zmínku (v rámci top momentů) stojí progresivně zaklávesovaná „On The Top“, nezbytná uplakaná balada „Broken Wings“ a skočná „Praying For Rain“. Čím častěji album poslouchám, jsou mi stále přístupnější i původně „slabší“ pasáže. Vlastně už ani nevím, které to byly. Postupně se rozplynuly do značky „dost dobrý“. A že v závěru došel Gallery Of Sound dech, melodické nápady a z hutné, vzrušující atmosféry kapela sklouzne k „obyčejnému“ bigbítu? Chtít po prvotině, aby dosáhla dokonalosti by bylo docela odvážné. A tak poslouchejte a poslouchejte a kvalita ostatního materiálu tenhle detail smázne.
Jednoduše řečeno, Gallery Of Sound namíchali energický a ověžující nápoj, založený na melodiích, charismatickém zpěvu, nápadité kytaře, sebevědomých klávesách a atmosféře 80. let. Pokud vám tahle kombinace dělá dobře na duši, neváhejte a po „Hegemony“ sáhněte. Stojí to za to.
|
GALLERY OF SOUND byli pro mě jedna velká neznámá. Podle fotek a celkovému zpracování jsem to odhadoval na nějaký retro hard rock. Místo toho se na mě v úvodní „Power Of Paradise“ vrhly klasické heavy metalové riffy. Hard rockem je to však celkem dost přikořeněné. Přirovnal bych to ke starým ACCEPTům. Můžu říct, že přes určitou skepsi jsem si „Hegemony“ celkem dost oblíbil. Kapela na mě působí velice příjemně a sympaticky. Možná by někomu mohla vadit chvílemi až přílišná jednoduchost, ale proč by se všichni kytaristé měli tvářit jako Malmsteenové, když na to prostě nemají... Zpěvačka Magdalena Danner má do metal queen též hodně daleko, ale přesto dokáže zaujmout. Dá se prostě říct, že GALLERY OF SOUND je kapela obyčejných průměrných muzikantů, kterých po světě běhá mraky. „Hegemony“ je ale důkaz toho, že i taková kapela může natočit výborné album, které sice světovým žebříčkem nezatřese, ale své fanoušky si zcela určitě najde. 
