Jedna z reklamních hlášek na album „Witchcraft“ tvrdila, že „tato deska opět obsahuje všechny typické znaky tvorby Stormwitch, že se jedná o temné a romantické album s melodiemi, jaké dokáží stvořit pouze Stormwitch a se zpěvem jednoho z nejosobitějších pěvců Andyho Mücka, který nejenže zvuk kapely formoval, ale vždy mu i dominoval“. Na téhle hlášce je nejhezčí to, že (na rozdíl od tradičních reklamních triků) nijak nepřehání a přesně vystihuje podstatu desky (a vlastně i celé kapely). Žádná velká slova, zdůrazňující, že Stormwitch byli a jsou tak trošku jinou metalovou kapelou. Téměř žádná přehnaná rychlost, prakticky žádná nabuzená agrese, spíš nenápadná hra s city, pocity a atmosférou. A když navíc kluci dokážou z hábitu vysypat do čarodějného lektvaru melodický nápad, alespoň o špetičku víc než průměrný (což se ne vždy podařilo), je nabíledni, proč se Stormwitch stali kultem. A s albem „Witchcraft“, druhým po osmileté přestávce, tenhle status potvrdili.
Nejen proto, že se suverénně pohybují v odkazu osmdesátých let, že jim nedělá problém s lehkostí přecházet z pochmurné nálady do totálně odlehčených popěvků a troufnou si i na obtížnější kompozice, Ale hlavně proto, že (až na drobné výjimky a především na rozdíl od minulé desky) dokáží přirozeně namixovat hitovky s poněkud méně oslnivými skladbami tak vyváženě, že udrží napětí po celou dobu. Vzhledem k tomu, že se „Witchcraft“ převážně pohybuje ve volnějším tempu, asi nepřekvapí, že skladby, ve kterých Stormwitch přišlápnou i trochu na plyn, strašně snadno vykouknou z davu. Věřím, že rozhodně nezklame „At The Break Of This Day“, sebejistě a precizně zahraná melodická rychlovka s výrazným odérem osmdesátek, oživená klávesami a těžící z (v tomto případě) suverénních a přesných výšek Andyho. Díky razantní změně tempa potěší „Puppet In A Play“ s dramaticky vláčným úvodem, razantními kytarami a vokálem na hranici výškové únosnosti. Nenáročná a rozverná skákací legrácka „The Drinking Song“ s bohatýrsky připitým chorálem naznačuje, že nejen romantikou Stormwitch živi jsou. A na první ucho stoprocentně zafunguje i melodická „Until The War Will End“ s příjemně zahuštěným spodkem. Na druhou stranu, asi by se daly najít i skladby, bez kterých by se deska obešla (na délku épíčka bychom se však v žádném případě nedostali :-) ). Ruku na srdce, pokud by Stormwitch nenamíchali svůj lektvar opravdu rozmanitě, tak, aby jejich fanoušci dostali od každého (byť ne zcela dopečeného) koláče alespoň kousek, tak by to snad ani nebyli Stormwitch.
Stejně jako v minulém díle můžu s radostí konstatovat, že návrat Stormwitch na scénu není vůbec marnou záležitostí. I když lesku nejlepších alb kapely „Witchcraft“ nedosahuje (upřímně řečeno, už jen díky tehdejším mimořádně příznivým podmínkám nevěřím, že by se to mohlo podařit kterémukoliv případnému budoucímu albu kapely), je to od dob „Krásky a zvířete“ (a to už je nějakých sedmnáct let…) nejpovedenější materiál, který Stormwitch představili. O to smutnější je fakt, že momentálně kolem kapely panuje lehké informační vakuum a z faktu, že na domovských stránkách Stormwitch je jako jediný člen kapely uveden Andy Mück, se příliš mnoho optimismu pro budoucnost vydedukovat nedá. Uvidíme, Andy už předvedl, že metodu, jak probudit spící čarodějnici, má zmáknutou. A tak nezbývá než doufat (a u obtížně zařaditelných Stormwitch to bezesporu platí), že „…with witchcraft you can change your world…“
|
