V sobotu 7. 3. měli zavítat do pražského klubu Exit Chmelnice italští Raintime a to jsem si, díky ohlasům, které jsem na kapelu slyšela, nemohla nechat ujít. A hned po mém příchodu na místo konání bylo na první pohled vidět, že určitě nejsem sama. Již od začátku bylo cítit jakési očekávání a nebo na druhou stranu spokojenost, že se k závěru večera ti italští deathmetalisti předvedou. Předvedou, jen co diváci shlédnou trojitý český předskok v podobě kapel Arch of Hell, Belligerence a Dymytry.
Večer zahajovala česká kapela z Brna. Trošku jsem se zarazila, když jsem viděla zvukovou zkoušku a při ní na podiu drobnou slečnu, která měla v ruce mikrofon. Ženský vokál? Ehm, dobrá, jsem zvědavá. Ale slečna Tereza z kapely Arch of Hell dokázala, že na stage rozhodně patří a že její hlas lahodí posluchačově uchu. Z nemilého překvapení bylo nakonec překvapení milé a ač byla zvuková zkouška poněkud rozpačitá a kapela musela nazkoušet ještě jednu písničku, konečný výsledek byl velice uspokojivý. Jak se říká - těžko na cvičišti, lehko na bojišti - a to kapela také potvrdila. Diváci se zdáli nadšení a i já musela přiznat, že Arch of Hell předčili mé očekávání.
A sotva jedna slečna ze stage odešla objevila se tam druhá. To je nějaký vtip? Divila jsem se já, nepříliš nadšená z ženských vokálů, co se metalu týče.
Ale to mám z toho, že moc nestuduju program večera a nechávám se překvapit. Ale rázem jsem byla vyvedena ze svého omylu. Čistý vokál zpěvačky z Arch of Hell byl nahrazen regulérním growlováním zpěvačky z kapely Belligerence. Večer plný překvapení, zdá se mi. A hudba dostala rázem jiný ráz, tvrdší, přesto poslouchatelný a lahodící uchu. Jediné, co by se dalo Belligerence vytknout, byla špatná komunikace s diváky. Slovo špatná asi přesně není to správné, ale ač se zpěvačka snažila cosi divákům sdělovat, dělala to takovým způsobem, že ji moc lidí nerozumělo, ač ke svému projevu nepoužívala growlování. Stane se, třeba se to slečna do příště naučí.
Na stage začala další příprava hudebních nástrojů a sál, plný lidí, už se těšil na italský temperament, ale asi nejsem sama, kdo nestuduje program. Když se na stage, po krátkém zvučení, objevila partička chlapíků v maskách a zpěvák k divákům promluvil zvučným českým hlasem, dalo se zaslechnout mezi lidmi „To nejsou Italové?“ A opravdu nebyli, byl to totiž třetí český předskok - kapela Dymytry. Dymytry se od předchozích dvou kapel lišili nejen okostýmováním, ale i projevem. Po dlouhé době jsem na stage slyšela češtinu v poměrně slušných textech, které se líbily, stejně jako hudba.
A i když to nebyli ti očekávaní Italové a strávili na stage poměrně méně času než předchozí dvě kapely, 
dalo by se říct, že svůj čas využili v plné míře ke spokojenosti všech přítomných.
A konečně, konečně hvězda večera, trošku intra a tmy, aby se na nás v zápětí mohli vrhnout očekávaní deathmetalisti z Raintime. V sále nebyl snad nikdo, kdo by seděl, protože se všichni tísnili pod stage a užívali si ten příjemný příval hudby. Muzikanti nenechali v klidu nikoho, všichni chtěli být součástí toho nadšeného davu a to se povedlo. Hudba byla chytlavá i pro toho, kdo Raintime neznal. Myslím, že spokojenost byla na obou stranách, jak na straně muzikantů, tak návštěvníků, opravdu vydařený večer.
|
