Ze statistického hlediska bych uplynulý týden mohl s klidem nazvat „Týdnem křtů“. Za loňský rok jsem posbíral účast na uvádění čerstvého alba do života všehovšudy třikrát, v uplynulých pěti dnech jsem tento slavnostní akt vychutnával hned dvakrát (to by ve Švédsku koukali, že jo, Evaresti ;-)? ). V hradecké Strojovně domácí Ramayana křtila svojí novinku „Vzdálený svět“ a společnost jim dělali rychlíci Evarest. A když jsme u těch statistik, určitě není bez zajímavosti, že na mé pomyslné pažbě přibyl u obou kapel třetí zářez z živého vystoupení. Ona totiž na sto procent zafungovala okřídlená fráze - do třetice nejlepšího.
Já vím, že opakovaný vtip přestává být vtipem, a tak odvolávat se popáté v řadě za sebou na mojí zmatenost z Evarest už může být trochu na hlavu. Ale řekněte, co mi zbývá, když Evarest znovu spustili svoje personální škatulata? Překvapením nebylo, že (i přes echo na stránkách kapely o novém tlučounovi) se stejně jako před Lanfear u bicích objevil dopředu avizovaný a již osvědčený Libor Křivánek. Překvapením byla účast dávného člena, kytaristy Michala „Lance“ Cechnera. Na podzimním křtu Evarest ve Futuru byla pojata jen jako jednorázová událost a součást oslav. Leč Lancovi se evidentně na pódiu líbí a tak rozšířil řady kapely i v Hradci. A můžu-li do toho kapele lehce kecat, po výkonu ve Strojovně bych se přimlouval za to, aby tímto bylo matení „nepřítele“ definitivně uzavřeno (já už si nějaké jiné téma najdu, nebojte ;-) ) a další kolo se odehrálo zase v tomto složení.
Po vymazání oslabujících elementů z minulých dílů (špatný podzimní zvuk – i když ten ubručený šotek, výrazně se projevující v pauzách mezi skladbami, se v drátech Strojovny evidentně důkladně zabydlel a přínos to zrovna není - či únorový Evčin souboj s bacilem) to kapele se třemi kytarami a frontmansky zrající Evou skvěle funguje. Rychlost (podstatný to prvek hudby Evarest) byla snad ještě rychlejší, s jednou kytarou navíc je výrazová paleta ještě barevnější (a ani v nejmenším jsem nepostrádal ještě donedávna důležité černobílé klapky) a upovídanější Evka konečně začíná přirozeně zatahovat publikum do víru událostí.
Jak kdyby všechna, i ta úplně nejprťavější kolečka, definitivně zaklapla na svoje místo a Evarest tak v mých očích (i uších) předvedli svůj dosud jednoznačně nejlepší výkon. Osvědčený playlist, ze kterého na mě víc zabírá jeho první polovina (ale připouštím, že to je hlavně pravidelným tréninkem skladeb, zvěčněných na cédéčku) a jeho excelentní provedení dokázalo návštěvnictvo Strojovny (konečně se sešla i slušná návštěva) dost solidně nažhavit. A kromě brilantního muzicírování mají Evarest velkou devízu i v maximální koukatelnosti. Evčin šmrnc ve spojení s temperamentním a živým projevem kapely, která si svoje působení na pódiu užívá (a Lancova přítomnost tu chytlavě divadelní pózovací show posunuje ještě o ždibec dál) je hodně živelné spojení. Opakováním se jsem začal, opakováním se skončím - příště znovu a ještě houšť! Jednoduše špica!
Playlist: Searching For Lost Times, Katya´s Hunt (?), Lost Race, For Goddamned Love, Fear, River Of Death, Old Gods (?), Run For The Wild (?), Hero´s Fate, Valčík
Domácí půda je domácí půda, křest novinky mimořádná událost, metalový monopol Ramayany v rámci Hradce setrvalý stav a stoupající forma kapely neoddiskutovatelný fakt.
Ač Evarest dokázali diváctvo nažhavit, bylo od úvodních tónů Ramayany naprosto jasné, na koho většina přítomných hlavně přišla. A kapela si tuhle výjimečnou příležitost dokázala dosyta užít. Procházka od těch nejstarších kousků až po nejnovější „Ortel“, „Hrdlořez“ a „Oči temnot“, které se narodily až po realizaci alba „Vzdálený svět“, byla patrně komplexní přehlídkou současného repertoáru Ramayany. O formě kapely svědčí hlavně skutečnost, že pokud jsem v minulosti žehral nad schématickou monotónností starých „motorkářských songů“, tak v současném, podstatně dynamičtějším provedení to není žádná nuda (i když proti stále propracovanější tvorbě Ramayany je to téměř jiná planeta) a kapele to odsýpá.
Tak, jak šlapala produkce kapely, tak jsem docela trpěl obavou, že poměrně svérázně pojatý křtící akt a pozdější „tombola“ o promo materiály a čerstvá cejda zasekne spád koncertu. I když je pravda, že basák Mazi prohazoval v pauze svůj aparát a tak by zřejmě na průtahy stejně došlo a tahle varianta byla přece jen zábavnější, než pohled na kmitání „údržbářů“. Naštěstí ani na běh vystoupení, ani na atmosféru to nemělo žádný významný vliv. Bůh kouře (viz. foto) Radek Boukal v roli křtitele na svoje první slova nechal dav v pompézní póze sááááhodlouze čekat a pak s důrazným akcentem vyzval všechny přítomné ke kolektivnímu zapití mláďátka Ramayany.
Mazi v pozici nevěsty odhazující svou květinu (tedy čelem vzad ke svým ctitelům) vrhnul první kousek do davu a znovu se jede dál. Ani zjevná diskriminace :-) při předávání cen („…když vyhraje dívka, pozveme jí na pódium, když vyhraje muž, tak mu to podám…“) náladu v sále nenabořila. A i když kluci byli oproti Evarest přece jen vizuálně poněkud statičtější a méně působivě koukatelní, takové kousky, jako výlet kytaristy Miloše mezi fanoušky taky nepatří k často vídaným jevům.
Pokud jsem minule vychvaloval „Poslední cestu“ jako největší trhák playlistu, tak dneska můžu říct, že potenciálních hitovek má v zásobě Ramayana podstatně víc (samozřejmě, že jde o dosud neokoukané novinky). Můžu znovu potvrdit, že Ramayana jde stále dopředu, ale za současného instrumentálního stavu už zase něco postrádám. Ten chybějící ždibec (na snížení mé spokojenosti z živého výkonu Ramayany neměl až tak zásadní vliv) jsem v plné šíři definitivně odkopal s dodatečným poslechem alba. Skulinu u mikrofonu by vážně stálo za to zaplnit!
Závěr zní tak, že mám radost z toho, že Ramayana stále míří dopředu a předvedla (abych se znovu opakoval) v mých očích (i uších) svůj dosud jednoznačně nejlepší výkon. Velkou radost mám i z toho, že se konečně v Hradci sešla solidní návštěva, která vytvořila výbornou atmosféru. Jak je vidět, i hradečáci dokážou zafandit. A protože metal není fotbal, snad příště přijdou místní příznivci povzbudit i další spolky z jiných končin naší domoviny. Jinak bude hrozit, že se Ramayana, coby osvědčený tahák pro Hradec, v zájmu přilákání fanoušků strhá z ustavičného hraní. Ovšem komu by to snad při současné formě kapely nějak zásadně vadilo, ať zároveň s dočtením tohoto článku laskavě zvedne ananas. ;-)
Playlist: Vzdálený svět, Road To Hell, Rytíř, Ortel, Poslední cesta, křest, Královna prokletých, Prorok, Víla, Zasloužíš si mnohem víc, Motorovej, tombola, Říše snů, Bruce Cat, Vládci, Ramayana, Navěky, Oči temnot, Hrdlořez, Vesmír přichází
|
