Než se kapela DERDIAN zforomovala do sestavy, ve které stvořila debutové album, sehráli její členové tak brutální personální šachy, že by jim nestačil ani samotný Garri Kasparov. Pročítat si historii těchto rošád je docela prdel, kdyby to v podstatě nebylo tak smutný. S (lehkou!) nadsázkou se dá říct, že někdo odešel, aby za čas zase přišel a nahradil toho, kdo se už vrátil dvakrát a právě odcházel potřetí. Něco jako italská 'Dominiko Haškiáda'. Nicméně zakládající člen Enrico Pistolese tenhle bordel přežil a po neskutečných sedmi letech (a 2 demáčích) od založení skupiny vydal se svými kumpány desku „New Era Part I.“, jejíž název jako by měl evokovat ukončení jednoho dosti hektického období, nastolení personálního míru a soustředění se jen a pouze na tvorbu.
Ta je symfonicky power metalová, sem tam jemně proříznuta thrashovým nožíkem. První album je však trochu rozpolcené, dokáže zaujmout stejně tak, jako vysloveně odpudit. Dojem nevylepšuje ani zvuk, který nedává dostatečně vyniknout každému z nástrojů a zejména v nářezových pasážích tvoří hustě jednolité chuchvalce.
Chorálové intro je dostatečně dramatické a následný otvírák „Beyond The Gate“ jednou z ne úplně špatných věcí. Někoho ale může hned zkraje odradit zpěv Joa Caggianella, jehož volátko má velmi specifické zabarvení, které nemusí sednout každému. Každopádně je však jeho hlas originální a nezaměnitelný. Skladba samotná prozrazuje zárodky toho dobrého, co v kapele dřímá a co tak poutavě vyprofilovala především na svém druhém albu. Tedy velmi hitové refrény a hodně melodicky vystavěná sóla. Trojka „Eternal Night“ je spíďárna jako kráva a (abych to zkrátil) spolu se skladbami „Incitement“, „Screams Of Agony“ a pomalou „Where I Can Fly“ další kus z povedené části alba. Strávení zbytku je záležitostí tolerance vašeho metalového žaludku. Mně osobně např. takové „Anubis Call“ nebo „Crystal Lake“ vyloženě nakopávají trávící reflex. Škoda těchto songů, které svou silnou nezajímavostí táhnou celé album ke dnu průměru.
DERDIAN se tedy nakonec evidentně nedokázali odprostit od tahanic v sestavě, které je provázely dlouhá léta a neklid z toho plynoucí přenesli na svou debutovou placku. Skutečně zajímavá a mnohem vyrovnanější "éra" měla tedy přijít až s druhým albem „New Era Pt II. - War Of The Gods“, které je ze zmíněného průměru vystřelilo na stupnici kvality zatraceně vysoko.
|
