 Na desku „American Bull“ jsem slyšel hodně negativní kritiky pro její vyměklost a popové vyznění. Na dalším albu „Anděl Posledního Soudu“ se vše začalo vracet do přijatelnější rockové polohy a aktuální „Divadlo Snů“ se naštěstí této cesty nevzdalo. Najdeme zde sice klasické pomalejší rádiové skladby “Černá Růže“, „Kdo Naslouchá Mrtvým“ nebo „Máš Šaty Bílý“, ale zároveň jsou zde svižné a místy celkem rychlé kusy. Celé dvojalbum otevírá song „Lovci Lebek“, jenž se právě řadí do kategorie těch tvrdších. Vše pak pokračuje bez větších zádrhelů a pokud bych měl vybrat ještě nějaké silnější momenty, tak je to bezesporu „Horal“, který překvapí houslovým doprovodem, „Nebeský jezdci“ a „Divadlo Snů“. Druhý disk jde v rychlosti a hutnosti ještě trochu dál. Najdeme zde samozřejmě i pomalejší věci, ty však nijak neurazí. Možná to bude trochu zavádějící, ale úvodní riff v „Já Jsem“ mi mírně připomíná „Ich Will“ od RAMMSTEIN. Vše pak pokračuje podle podobného scénáře jako na předchozím kotouči. Navíc, 29 skladeb se na řadovém albu opravdu jen tak nevidí, a tím líp, že tu není téměř žádná zbytečná vata.
Na DVD je 11 klipů k písním z předchozích nahrávek, nechybí ani záznamy z živých koncertů a zejména „Šípková Růženka“ se velice povedla. Krásné zavzpomínání na Jiřího Schelingera… „Divadlo Snů“ je podle mne velice podařená deska, která sice čerpá z těch předešlých, ale zároveň udala směr, jakým by se měl AB Band v budoucnu ubírat.
|
