A podívejme se. Další pohrobci bujaré hairmetalové scény osmdesátých let jsou zpátky. I když Danger Danger nikdy nebyli papírově pod kytičkami, intervaly mezi jejich alby se prodlužovaly a čas vyplňovaly někdy více, jindy méně smysluplné kompilace a živáky. S comebackovou deskou to bylo na spadnutí už v roce 2004, kdy se do sestavy vrátil původní zpěvák Ted Poley. Jenže dlouho se nic nedělo, až teď.
Danger Danger se nikdy nestyděli za to, že mají smysl pro melodii. Právě proto je jejich bezejmenný debut z roku 1989 až po strop nacpaný hity jako "Bang Bang", "Rock America", "Naughty Naughty" nebo "Feels Like Love". Podobné to bylo i s další deskou "Screw It". Pak ale odešel Poley (kterého nahradil Kanaďan Paul Laine) a původní duch se začal vytrácet. Skalní fanoušci se tedy těšili na to, že si znovu s novou deskou "Revolve" zavzpomínají na čas, kdy každý hudebník musel mít dlouhý vlas (nejlépe ještě naondulovaný) a make-up byl skoro povinností.
Tužby těch, kteří vzdychají nad fotografiemi Breta Michaelse (budeme doufat, že jsou to jen dívky, nebo spíše dnes už ženy) a mlátí hlavou při riffech Micka Marse (výhradně pánové), Danger Danger splnili. Tedy aspoň místy. Deska se rozjíždí slibně a úvodní věc "That´s What I´m Talkin´ About" skutečně evokuje dvacet let starý debut. Stejně následující "Ghost Of Love", která je bezesporu nejzdařilejší (nejsvižnější) částí celé kolekce.
V tu chvíli si člověk řekne, že ti Danger Danger jsou stále skvělá kapela. Pak to ale začne trošku skřípat. "Killing Love" je jen tuctová balada odnikud nikam. Je přesně tím typem písní, které tvořila formace Melodica, kde v mezičase našel azyl právě Poley – sladkobolné, rozplizlé nic. Vše ještě zachraňuje "Hearts On The Highway", jenže pak deska začne více a více zabředávat do středních a pomalejších poloh, což jí rozhodně neprospěje. Jasně, Danger Danger uměli vždycky napsat kvalitní balady, ale jejich síla tkvěla hlavně v chytlavých svižných věcech. Těch je bohužel na "Revolve" méně, než by bylo zdrávo. I když se deska moc hezky poslouchá, občasné pohození hlavou rocker také potřebuje. Tak snad příště.
A hodnocení. Nedávno jsem nové Gotthard obodoval sedmičkou. Asi mám pro to číslo slabost. Přestože si u mě Danger Danger vedou trochu hůř než Gotthard, dávám stejnou známku. Ale u Revolve číslo 2 už by mohlo být hůř.
|
