Člověk ani neví, co si o tom Lynchovi má myslet. Před dvanácti lety odešel z Dokken, že dál rockovou hudbu hrát nebude, před deseti lety vydal vizionářskou rapovou desku "Smoke This", aby se vzápětí spojil s bývalým parťákem od Dokken, basistou Jeffem Pilsonem a pod hlavičkou Lynch/Pilson připravili progmetalové album "Wicked Underground". Následně se struník jal obnovit svou starou partu, jakýsi někdejší trucpodnik Lynch Mob. Se svým druhým zpěvákem Robertem Masonem (nazpíval druhé bezejmenné album "Lynch Mob" a v současné době zastoupil místo Janiho Lanea ve Warrant) pak natočili několik živáků. Jste zmateni? Ještě ne? Brzy budete.
Lynch Mob se totiž vrací teď znovu. S dalším původním zpěvákem, Argenticem Oni Loganem. Ani ten poslední roky v Lynch Mob nevydržel a na nějaký čas jej nahradil příležitostný vokalista The Offspring Andrew Freeman.
Otázka rovněž visela nad stylem. Fanoušci totiž Lynchovi nemohou zapomenout, jak jméno své kapely zdiskreditoval zmíněnou rapovou deskou. Kytarista se proto chtě nechtě musel vrátit zpět s nějakým neotřelým hardrockovým materiálem. Povedlo nebo nepovedlo? Tak napůl. Hardrockový materiál se skutečně v drážkách "Smoke And Mirrors" nachází. Ale neotřelý? To tedy skutečně ne. Každý už ví, jak dobře Lynch na tu kytaru hrát umí. Každý také zná Oniho Logana a ví, že mu to skutečně zpívá. Ale všichni zasvěcení také vědí, že Lynch není zrovna bůhvíjaký skladatel.
Podle toho taky deska zní. Instrumentálně a pěvecky je našlápnutá. Lynch pálí jedno sólo za druhým, předhání se v riffování. Logan zkouší, jak vysoko vyšplhá jeho hlas a předkládá jednu melodickou linku za druhou. Jenže tohle všechno jsme už od Lynch Mob slyšeli v roce 1990, kdy vydali debut "Wicked Sensation". Tehdy to mělo své opodstatnění. Svět Lynchovi díky jeho úspěchu s Dokken zobal z ruky a on byl evidentně při chuti. Dnes je už starší, unavenější a má za sebou několik kariérních pádů. Člověk se ani nemůže divit, že má chuť vrátit se do doby, kdy byl na vrcholu. Někde se mu to daří ("21st Century Man", "Time Keepers", "Before I Close My Eyes" a v asi nejlepší "The Phacist"), jinde už méně ("We Will Remain", "Lucky Man") a místy shoří jako papírový čert ("Let The Music Be Your Master").
"Smoke And Mirrors" si určitě vychutnají staromilci, protože jim dá vzpomenout na přelom osmdesátých a devadesátých let. Mladým kytaristům by se měla pouštět jako jedna z lekcí hry na strunný nástroj. Pro to, aby deska mohla být považována za skvělou, měl na ní být alespoň jakýsi náznak pokroku, byť jen toho švejkovského – v mezích zákona.
|
