„Grounded“ může znamenat, že má někdo zaracha a u METALIUM to skutečně vypadá tak, že je na poslední tři roky někdo zamknul ve studiu a nedovolil jim ani na chvíli vylézt na denní světlo. Jinak si totiž těžko dovedu vysvětlit produktivní rovnici „co rok, to deska“. Nejsem příznivcem takto zběsilého tempa, protože, co si budeme povídat, málokterá kapela má na to, aby byla schopna plivat jedno album za druhým a přitom pokaždé přijít s něčím novým, co by jednotlivá díla nějak výrazně diferencovalo. A protože METALIUM drhnou ten nejpřímočařejší heavy power metal, do kterého se dá nějaká inovace vmotat jen velmi ztuha, je jejich „hujerovská“ aktivita opravdu málo pochopitelná. Valný smysl to snad může mít jen pro ultra fanoušky (jejichž zapálenosti ale ze stejného důvodu nerozumím taky), pro nezaujatého posluchače postačí, když si od takové skupiny vybere pouze jedno album.
Novinka „Grounded - Chapter VIII“ nenadchne, ale ani neurazí (ačkoliv kdo by byl tak pošetilý a nechal si kazit den jakoukoliv hudbou?). Zkraje k tomu ale docela spěje. Startuje se totiž songem „Heavy Metal“ a pokřikem „We are heavy metal, if you don't like it, FUCK YOU!“. No...na tenhle patos tu máme MANOWAR, a těm už to taky skoro nikdo nevěří. METALIUM si navíc oddanost stylu vetkli do svého názvu, ale protože úvodní píseň je naprosto nevýrazná, vše působí dojmem trendařské povrchnosti, která může zaujmout snad jen nejmladší vrstvy metalového obecenstva. Těžko si totiž v dnešní době představit někoho, kdo není „teen“ a nebude nad (pseudo)tvrďáckými výkřiky typu „Heavy Metal Never Die“ kroutit hlavou nebo se lítostivě usmívat.
V dalším průběhu naštěstí metalové okázalosti ubyde, nevýrazných písní ale nikoliv. METALIUM připomínají postavu z obalu desky, která jakoby si na svých bedrech táhla břímě power metalové tíživosti a nebyla schopna se ho za žádnou cenu zbavit. Horší ale je, že to Němci dělají dobrovolně. Málokdy jsou ochotni svou tvorbu osvěžit a prodýchnout (jako např. sólem v „Crossroad Overload“). Vrcholem (nikterak vysokým) je tak dvojice písní, které udrží odlehčenost po celou dobu své stopáže. Baladická "Borrowed Time" i speedovka "Once Loyal" se poslouchají velmi příjemně a obě jsou důkazem, že když se řemeslo nebere smrtelně vážně, má mnohem blíže k tomu, aby nakonec bylo vážně chápáno.
METALIUM navíc svým projevem (včetně zpěváka Henninga Basseho) hodně připomínají krajany PRIMAL FEAR, se kterými si ale do přední linie stoupnout nemohou. Oproti této kapele totiž nabízejí minimum nápaditého vkladu, a tak můžou těžko počítat s nějakým vysokým posluchačským zúročením své až příliš schématické tvorby.
|
