Chcete slyšet glam rock osmdesátých let v roce 2009? Pokud odpověď je souhlasná, pokračujte dál. Pokud ne, číst další řádky pro vás bude jen ztráta času. Deska kapely Shake City, která vyšla letos na značce vydavatelství Enoian Records nezní jako ze současnosti a vlastně ani ze současnosti není. Materiál obsažený v drážkách CD pochází z roku 1992, ovšem až letos se jí podařilo dostat na svět. Deska to není blbá. Navíc bude mít velkou cenu pro sběratele, protože poprvé na oficiálním nosiči je zaznamenán hlas zpěváka Adama Shorea. Nezbytností je pro kissofily, protože autorsky a producentsky je pod nahrávkou podepsaný současný kytarista Pusinek Tommy Thayer.
O tom, jaké je to, když se vám smůla lepí na paty, by Shore mohl povídat hodiny. V roce 1984 společně s kytaristou Ericem Turnerem totiž zakládal kapelu Warrant. Probíjel se společně s ní po losangeleských klubech, pomáhal se jménu Warrant dostat na vrchol. Chyběla mu ale trpělivost a na přelomu let 1986 a 1987 nakonec Warrant opustil. Jeho místo zastoupil rodák z Akronu v Ohiu Jani Lane, Warrant záhy dosáhli multiplatinového úspěchu s deskou „Dirty Rotten Filthy Stinking Rich“ a balada „Heaven“ vyhrávala v amerických rádiích od nevidím do nevidím. Shore se v té době spojil s původním bubeníkem Warrant Maxem Asherem v kapele Hot Wheelz. Nepodařilo se jim ani získat smlouvu. Když konečně s další formací Shake City desku nahrál, vydavatelská firma jí v roce 1992 odmítla vydat. Není divu, i Warrant v té době byli spíše psanci ve světě ovládaném grungem.
Když se podíváme na bezejmennou desku Shake City, je jasně slyšet, jak jí skladování v archivech neprospělo. Můžeme jí srovnávat s novými kapelami (Crashdïet, Crazy Lixx...) hrající prakticky ten samý styl a zjistíme, že ostré zuby, které by Shake City měli začátkem devadesátých let, jsou dnes už notně ztupené, místy nějaký chybí. Shake City je vlastně skoro stejná hudba, jako hráli ve své době Warrant – rozjásaný rock se zapamatovatelnými refrény, místy zhutněný metalovou kytarou, jindy naředěný popovým šarmem. Ovšem Shore není tak snadno rozpoznatelný zpěvák jako Lane a ani on, ani Tommy Thayer, který je pod řadou skladeb také podepsaný, není tak zdatný skladatel, jako jeho někdejší chlebodárci. Proto možná nejvíce posluchače zaujme skladba „Game Of War“, kterou Shorovi skladatelsky přispěl právě Jani Lane.
Musím přiznat, že už jsem se po několika skladbách začal trochu nudit. V jedné slyšíte odezvy třeba „Big Talk“ či „Down Boys“ , v jiné zase „Uncle Tom´s Cabin“. Taková „Little Lianne“ není ničím jiným než Shorovou odpovědí na warrantovský hit „Heaven“. Takhle bysme mohli pokračovat až do konce desky. Ale jak jsem řekl. „Shake City“ není špatnou nahrávkou. Vyjít před dvaceti lety, bude patřit k tomu lepšímu, co v té době vznikalo. Dnes bohužel působí spíše jako hezká vzpomínka, ale nic víc. To vše ale můžeme přičíst na vrub té Shoreově smůle.
|
