Páteční akce českých kapel v hradecké Strojovně podle očekávání sice nepřilákala žádné davy, ale nakonec byla účast aspoň tak hojná, že kapelám stálo za to hrát. Začátek se trochu opozdil, protože si zvukař dával načas. Nakonec se ale ukázalo, že se čekání vyplatilo. Zvuk byl ten večer opravdu prvotřídní.
Jako první před publikum nastoupila kapela Scelet. Speedmetalová úderka z Hostinného nedávno vyměnila klávesáka a tenhle koncert byl teprve třetím vystoupením s Pavlem Farským, který na tomhle postu nahradil Pavla Patku. Návrat po delší koncertní pauze a navíc s novým členem není jednoduchá záležitost, což se potvrdilo na konci setu, kdy byla kapela donucena k přídavku a musela tak skladbu „Fly Away“ opakovat podruhé, protože nacvičený repertoár je prozatím omezený. Oproti tomu skladby, které v repertoáru jsou – převážně z posledního alba – dostaly trochu nový háv a změny jim jedině prospěly. Zdá se, že delší období ve zkušebně pomohlo i lepší pódiové prezentaci a novým skladbám, které napovídají, že na dalším albu, které je zatím bohužel hudbou budoucnosti, se kapela hudebně posune zase o kousek dál. V současné době je poměr anglických a českých skladeb v setlistu skoro vyrovnaný a když jsme u toho, musím pochválit Sýsáka, že zapracoval na angličtině. Je rozhodně slyšet, že cizojazyčné texty se mu zpívají snadněji než dřív a je to znát i na celkovém uvolněnějším projevu. Navíc hlavně zpěvu nahrával čitelný zvuk. Mám pocit, že na to, jak je nová sestava čerstvá a naživo prakticky nesehraná, to byl opravdu solidní výkon a bude to jenom lepší. Pavel zapadl do kapely dobře a když po tak krátkém zkoušení zvládá zahrát i „200“, skutečně „speedovou“ skladbu s pěkně krkolomnými klávesami, má můj obdiv.
Playlist: Fly Away, Úděl psanců, Žít v ozvěnách, Fire and Ice, Prokletí vlka, Keeper Of Light, 200, Morana, Tak pojď, HC, Svědomí (Loreta), Nothing More to Dream, Fly Away
Paradoxně tenhle večer měla nejvíc aktivních a pařících fanoušků první kapela, což se nestává moc často. Jako druzí se na pódiu objevili Abax, kapela pro mě celkem neznámá, ačkoli hrají v různých obměnách už přes dvacet let. S nimi jsme přeřadili na nižší rychlostní stupeň a víc než ve speed metalu jsme se pohybovali v heavy vodách.
Zvuk byl opět výborný a tak vynikl ostrý hlas Honzy Hlavatého (shodou okolností bývalého vokalisty D.N.A, kteří byli třetí zúčastněnou kapelou) vévodil řízné muzice. Kapela sypala do lidí hodně energie a jejich živou pódiovou prezentaci bylo radost sledovat, přesto fanoušků pod pódiem oproti setu Scelet o něco ubylo. Nebyla to ale až taková katastrofa, většina českých kapel je určitě zvyklá i na horší, popřípadě žádnou odezvu. Za tolik let hraní má kapela skladby do setlistu z čeho vybírat – přesto mě asi nejvíc zaujala skladba „Nezahynu“ z nejaktuálnějšího EP „Zlatej Ráj“, která má tak příšerně chytlavý refrén, že jsem se jí nezbavila ještě několik dní. Celkově to bylo rozhodně povedené vystoupení a je vidět, že kapela hraje s chutí. Zdárný průběh večera tak pokračoval.
Playlist: Divadlo vášně, Víc než král, Barvy, Paranoja, Overkill, Nezahynu, Zlatej ráj, Žár, Rytíři kříže, Fúrie, It´s Only R´n ´R, Máš šanci, Lámání křídel
Kapela D.N.A. byla z mého pohledu pro většinu lidí asi největším lákadlem na tuhle akci. Mimimálně je v současné době ze zúčastněné trojice nejznámější. Bohužel dorazila do klubu trochu se zpožděním a navíc se hodně protáhlo jejich zvučení. Pár lidí odešlo a kdo byl ještě nějakou náhodou střízlivý, tak vypadal i přesto dost unaveně. Divím se kapele, že se jí při pohledu do sálu vůbec chtělo začít hrát. Naštěstí to ale nevzdali předem a ačkoli se většina lidí neprobudila ani když konečně začali hrát a každá skladba byla oceněna pouze vlažným potleskem, stejně byl výkon kapely hodně dobrý a usnout se mi při něm rozhodně nechtělo, ačkoli už jsem se do postele docela těšila. D.N.A. aktuálně slaví deset let existence, takže také nemají nouzy o skladby, ze kterých mohou do setlistů vybírat. Velký podíl byl samozřejmě z aktuálního alba „Zvonobití“, došlo ale i na mou oblíbenou „Zvláštní Znamení“ z předchozí desky „Cesta Stínů“, skrze kterou jsem se s kapelou seznámila. Trochu mě mrzelo, že fanoušci výkon neocenili, ale není každý den posvícení. Tenhle koncert si D.N.A. asi za rámeček nedají, ale jejich zaviněním to rozhodně nebylo. Možná kdyby se večer tak nešťastně neprotáhl a hráli o něco dřív, mohlo to vypadat úplně jinak.
Playlist: Měl jsem jít dál, DNA, Vesmírná jízda, Fanatik, Ďábel se dívá, Svět je takovej, Padlej anděl, Mazej dál, ?, Nomadam, Zvonobití, Svět se točí dál, ?, Gambrinus
Celkově byl páteční večer ve Strojovně dobře stráveným časem a bylo příjemné si návštevy koncertů zahraničních hvězd zase jednou proložit poctivou tuzemskou melodikou. K návštevnosti bych ještě zmínila tolik, že se dostavilo víc lidí než na pražský koncert amerických Vicious Rumors, který se konal o den dřív. Takže jak jsem řekla – zas až tak katastofální to nebylo.
Savapip:
I když se do Strojovny sjela osvědčená (byť ne v této kombinaci) trojka, přece jen o drobná překvapení nebyla nouze. Čekání na první tóny Sceletu bylo vážně nekonečné (i když o týden později ho spolek kolem finské Ancary dokázal s přehledem trumfnout), nicméně čas se dal krátit nejen tradičním absorbováním tekutin, ale třeba i tvrdým soubojem v krocení pivních tácků mezi abaxákem Honzou a místní trhačkou lístků, který dopadl jednoznačně ve prospěch domácích (no jo, geny se nezapřou ;-) ).
Překvapení u Sceletu? Pro mě osobně Sýsák, který svým projevem (podtrženým vzhledem rodilého seveřana) kandiduje na extraligu a zpívající basanda Lída v coveru od kapely Loreta. Potěšení u Abaxu? Jednoznačně se shodneme s Ray – hitovka „Nezahynu“, coby osobně největší trhák večera. Zvláštní byl moment, že ještě u Abaxu diváctvo docela statečně spolupracovalo a to až do okamžiku „technického problému“ u bicích – perforace tohoto druhu náladu příliš nezdvihla a v nastalé pauze příznivci (až na jednu výjimku) totálně zvadli. Vůbec jsem vzniklou ospalou atmosféru nezáviděl následujícím D.N.A., kteří i kdyby se přetrhli (jakože snahu měli), už neměli šanci s diváctvem cokoliv udělat. A tak jim snad aspoň drobnou satisfakcí za námahu byla prapodivná divoženka, která své pohybově kreativní orgie přesunula z podpódií do prostoru, který do té doby patřil jen muzikantům.
|
