Kdo by čekal, že se Tom Kohout vrátí na své další nahrávce ke značce NECROCOCK? Člověk by řekl, že tímto názvem navždy bude zaštítěn jen famózní debut „Praktiky pohřebních ústavů“. Jenomže, kdo by stejně tak čekal, že někdy MASTER´S HAMMER vydají novou desku, že? Inu, neokecávejme to. Necrocock se rozhodl opět po čase natočit trošku tvrdší záležitost, než co tvoří pod sexistickým názvem KAVIAR KAVALIER. A nebudu lhát, už když se ke mně dostaly informace, že doma kuchtí „Lesní hudbu“, těšil jsem se moc. A vysoké, ale nikterak přehnané očekávání, se vyplnilo. I když...
„Lesní hudba“ stojí někde mezi zmíněnými KAVIAR KAVALIER a „Praktikami...“. Sice je to kytarová nahrávka, ale už ne tak tvrdá. Plouží se spíše v doom metalové melancholii, čímž dává na black metalové kořeny zapomenout. Co se Necrocockovi bezpochyby daří, je navázání atmosféry. A to neskutečně perverzní. Zatímco v KAVIAR KAVALIER se s ničím nesere a své úchylné fantazie pouští do éteru bez sebemenšího pochybení, pod hlavičkou NECROCOCK se snaží tvářit alespoň trošku seriózně (sem bych ale umístil veliký otazník). Jenomže o to chorobněji celý výsledek zní. Ano, chorobná muzika. Tak bych „Lesní hudbu“ definoval.
Je zvláštní, jak jednoduše všechno Necrocockovi prochází. „Lesní hudba“ je po hudební stránce vlastně naprosto primitivní záležitost, kdy se neustále omílá jeden motiv. Jenomže tak nějak to všechno funguje a člověk i tak má pocit, že se toho děje celkem dost (což ale popravdě nechápu). Na někoho však celý materiál může působit dost utahaně, bezvýrazně a naprosto fádně. To nevylučuji. Mě ale baví (minimálně jako kulisa) a věřím, že nejsem sám.
Jak jsem psal na začátku. Co jsem čekal, jsem od NECROCOCKa dostal. Možná jsem chtěl ještě o trošku víc, aniž bych si to dokázal přiznat, ale to jen ze vzpomínky na „Praktiky...“, které opravdu patří (dle mého) k jedné z nejzásadnějších tuzemských black/doom nahrávek.
|
