„I only regret chances I did not take
And decisions that I waited too long to make
There comes a time when you just realise
Who and what really matters to you in this life“
Těmito slovy nás velikán uvádí do své nové desky, aby bylo hned od začátku jasno, o co tady půjde. Temnota, smutek, zoufalství, ale také vztek, revolta a snaha zvednout se a bojovat – tedy to, co bylo v jeho hudbě vždycky, nám tu nakládá v dvojnásobné dávce. Stačí se podívat na obal – klečící muž, který na dně zoufalství sleduje své prázdné a bezmocné ruce...vítejte v osobní zpovědnici Blaze Bayleyho.
Jasně, tady jde v první řadě o texty a o vypsání se ze všech ran osudu, které tenhle výjimečný zpěvák dostal. Naštěstí je tahle osobní zpověď podpořena mimořádně kvalitní hudbou. Hned na úvod musím uznat, že se nepotvrdily moje obavy – „Promise and Terror“ navazuje na prvotinu téhle sestavy více než důstojně. Blaze se obklopil vynikajícími muzikanty a tady je to hodně znát – i to, že fungují jako plnohodnotná kapela. Už na předchozí desce zpěvák svůj styl jasně ohraničil – všechny skladby z nové desky tak mohly být na prvotině a naopak. Stejně tak je celá deska kompaktní a žádná ze skladeb nevyčuhuje – vkrádá se mi slovo jednotvárnost, ale nějakým zázrakem se tenhle nešvar nekoná.
Hlavním důvodem, proč to všechno funguje, je ta neskutečná energie, která je v tom nacpaná. Nasazení, vášeň pro hraní, srdce...říkejte si tomu, jak chcete – ale tady to je. Každý, kdo Blaze někdy viděl na živo, musí vědět, o čem je řeč. Nečekejte experimenty nebo nějakou přehnanou nápaditost – tohle je čistý heavy metal, který je vám předkládán bez všech kudrlinek a kraječek. Všechno je opravdové a uvěřitelné a je to pořádný nářez. Nejvíc mě dostává do kolen David Bermudez za basou – ten hutný zvuk je z velké části jeho zásluha – zaposlouchat se do jeho partů stojí za to – například začátek „1633“, nebo pomalé pasáže závěrečné „Comfortable in Darkness“, to jsou pravé perly. Všemu samozřejmě vládne majestátní vokál mistra Bayleyho, který mnohdy volí netradiční postupy a linky a jasně dává najevo, že není potřeba kdovíjakého rozsahu, aby byl člověk úchvatným zpěvákem – například pomalá „Surrounded by Sadness“ ukazuje jeho kvality v nejlepším možném světle a netypická vokální linka (obzvlášť v refrénu) a originální frázování ve slokách z ní dělají jeden z nejsilnějších kousků na novince.
Slabší skladby tu budete hledat marně a pokud jde to ty, co budou zaručeně fungovat na živo, tak „Watching the Night Sky“ a celý závěr alba (poslední čtyři skladby) jsou pro mě jasnými tutovkami. Právě závěrečná čtveřice podtrhuje kvalitu alba dost silnou čárou. Skladby jsou tak kompaktní, že si ani nemusíte všimnout, že jedna skončila a začala jiná – „Surrounded by Sadness“ a následující „The Trace of Things That Have No Words“ by bez problémů mohly být jedinou skladbou. I když mě tohle splývání většinou ruší, tady to prostě funguje – co víc, kompaktnost alba je jednou z jeho největších předností.
Novinka bez debat dosahuje kvalit předchozí „The Man Who Would Not Die“ a v mnoha ohledech je ještě lepší. Je to velká dávka kvalitní muziky a pořádného heavy metalu v samotné jeho podstatě, ale také velká dávka smutku a deprese...takže pokud nehodláte v nejbližší době páchat sebevraždu, pusťte si po tom něco veselejšího.
|
