Dvojka Ascendancy a Power 5 v rámci prezentace svých novinek dorazila v pátek konečně do Čech. Jejich první zastávka po nemoravských sálech vedla do královéhradecké Strojovny, kde je v roli předkapely očekávala místní Ramayana. Moje očekávání? Prahnul jsem zejména po těch služebně nejmladších, tedy vsetínsko-brněnských Ascendancy, u kterých jsem lačně nasával kousky z EP „The Primacy Of Reason“ aspoň po netu, když Česká pošta s jeho dodávkou evidentně nespěchala. Vzhledem k tomu, že na aktuální cejdo Power 5 „1751 Tvoje zem“ jsem slyšel poměrně pozitivní ohlasy a tak po jejich setu v předprogramu Dark Moor, který jsem úspěšně strávil v hotelovém pokoji s Dárkmůrama jsem hodlal tenhle svůj prohřešek napravit. No a Ramayana? Už to je skoro půl roku, co jsme se s klukama viděli naposledy, takže i tady se dalo čekat nějaké potenciální překvapení.

Minulé setkání s Ramayanou, kdy předskakovali amíkům Theocracy, jsem označil za dosud nejpovedenější představení, které jsem v jejich podání měl tu čest spatřit. To, že ho v tomhle směru kluci tentokrát nepřekonali, mělo dva zásadní prostorové důvody. Omezený prostor časový a nezaplněný prostor pod pódiem. Hradečáci totiž opět nezklamali – no tedy přesněji řečeno zklamali, návštěva byla tradiční, takže domácí spolek hrál pro jednoho jedince pod pódiem a anonymní dav u stolů. Aspoň že ten o sobě dal jakž takž vědět. Horší byl ale fakt, že z Ramayany se stali totální sprinteři, kteří v rámci dodržení časového limitu museli osekat svůj playlist, pauzy mezi skladby a ohlašování skladeb kandidovaly na titul mistra světa v rychlomluvě a díky tomu celkový dojem byl krapet uspěchaný (že z toho vyplynuly i drobné renoncy bylo vlastně přirozené). Na druhé straně, právě ty momenty, jejichž vzestup jsem kvitoval už v minulých dílech, jednak zlepšený Milošův zpěv – zase „Navěky“, u které mě mrazilo už minule, neb vokální zhrubnutí zde je naprosto dokonalé – jednak razantní Ejzyho bicí, které mají schopnost tlačit a táhnout skladby vpřed – pro mě osobně velký zážitek v „Poselství“-, no a pomalu začínám už zase slyšet na hlasovou kooperaci, kterou jsem u Ramayany chválil v dobách jejích začátků. Kluci přehráli podobný playlist jako na podzim s Theocracy, jen v poněkud překopaném pořadí (mrzelo mě, že vypadl „Prorok“), vytasili se s další novinkou „Ďáblův plán“ signalizující, že tvorba kapely hrubne a stále víc metalizuje. A jde jim to ;-).
Playlist: Vzdálený svět, Poselství, Oči temnot, Ortel, Navěky, Škoda strun, Hrdlořez, Ďáblův plán, Vesmír přichází, Ruce osudu

Kdybych neměl v úmyslu chválit Ascendancy za cokoliv jiného, minimálně za odvahu bych jim poklepal na rameno. Kuráž jim vážně nechybí. Jak jinak chcete nazvat čin kapely, která má na svém kontě první épíčko, takže aby trochu natáhla koncertní set, bez ostychu si půjčí kousky od radikálně proslavenějších zahraničních kolegů? Kapely, která si i za takového „materiálního nedostatku „( :-) ) hned zorganizuje vlastní turné po České republice? Turné, na které si jako doprovod pozve podstatně slovutnější kolegy? A když trošku předběhnu, tak – a to souvisí s tím, že lze chválit i za něco jiného – je vcelku v pohodě přehraje?

Ascendancy mě nadchli po všech stránkách (no, téměř po všech). Přes oči zákonitě musela prásknout nejen růže mezi trním, klávesanda Sabina, ale i hostující basák Vašek Bezkočka s mohutnou sedmistrunkou – tímto se omlouvám ostatním členům kapely, kteří byli sice také nepřehlédnutelní, nicméně oči mi přece jen sklouzávaly častěji na prvně jmenované. Paráda byla, že tu „óbrkoukatelnou“ dvojku bylo také vydatně slyšet (Sabinino sólové preludování v intru k „Perfect Strangers“ i ustavičně dunící a skvěle slyšitelná basa dodávaly setu šťávu), ovšem tady bych už rozdíly v přitažlivosti jednotlivých dílků kapely nehledal žádné. Ascendancy to skvěle šlapalo jako celku, u jejich vlastních pěti kousků (tedy kompletního obsahu desky) jsem spokojeně podupával, nezklamaly ani kousky půjčené od Masterplan a Deep Purple, i když u prvně jmenované jsem kvitoval především odvahu křiklouna Ivana jít po stopách Jorna Landeho. Přestože muzika Ascendancy nebrouzdá po těch nejpřímočařejších cestičkách, podaná s výrazným entuziasmem a nadšením působila velice lehce, přístupně, chytlavě a šťavnatě. Dámo a pánové, příště si vás dám s chutí zase!
Playlist: Ambling Under Moon, Surprises Are Behind The Gates Of Dourness, Back For My Life, Stronger, Ascendancy, ?, Perfect Strangers, Hometown Syndrome

Zdá se, že s Power 5 mám fakt setrvalý problém. Podobně jsem začínal komentář k jejich setu před Dark Moor. Tentokrát už sice můžu říct, že jsem na jejich albové novince našel pozitivnější momenty než na „Symbolu“, leč naživo to nevyšlo ani tentokrát. Stejně jako v Praze jsem podstatnou část představení prorozhovoroval s Ivanem z Ascendancy, no a v tom zbytku, který jsem okouknul, jsem nějak nedokázal zapadnout do dění. Pár statečných pod pódiem s kapelou sporadicky spolupracovalo (a hlasitě se dožadovalo starších skladeb), takže chyba může být na mém přijímači, přesto mi zejména zpěvák Olin přišel poněkud vláčný, zbytečně uječený a tak nějak bez zájmu. Docela kontrast ke kytaristovi Lukáši Langerovi, jehož sóla (především pak v „Symbolu“) byla asi to nejlepší, co mě na Power 5 zaujalo. Tak snad už nám to příště dopadne.
Playlist: …, Tisíc let, Nocí dál, Symbol, ?, Valaši

Na pět šťastlivců (vlastně na pět a půl, protože příkaz rozdělit se o tekutý pozdrav z Moravy byl jednoznačný) ještě po skončení čekala tombola o cédéčka zúčastněných, placku Ascendancy a již zmíněnou slivovici a i když ve Strojovně v tu chvíli už moc lidiček nezbývalo, ceny byly rozdány. Rezultát - pro mě spokojenost hlavně díky Ascendancy.

www.ascendancy.cz
www.power5.cz
www.ramayana.cz

ASCENDANCY POWER 5 RAMAYANA