Hlášku „trick or treat“ používaj malí američtí smradi, když si o tamějším tradičním svátku Halloween chtějí vyžebrat nějakou tu sladkost. Pro nás to ale znamená název kapely, která tak vtipně naznačuje svoji blízkost ke svým idolům HELLOWEEN. K dýním má samozřejmě blízko kde kdo, Italové TRICK OR TREAT ale mají svoji okatou náklonnost od počátku plánovanou, o čemž svědčí název jejich prvního mini-alba „Live Helloween Tribute“ z roku 2003. Není se co divit, páč zpěvák Alessandro Conti jako by z hlasivek Michaela Kiskeho vypadl a na scéně možná není barevně shodnějšího hrdla (především ve vibratech), než má on.
Jenže ono to všechno neskončilo u „HELLOWEEN tribute bandu“ a TOT se v roce 2006 rozhodli vydat svoji vlastní produkci. Deska „Evil Needs Candy Too“ nedopadla vůbec špatně a byla nádherným dárkem pro všechny milovníky melodického speedu. Samozřejmě to zase připomínalo hlavně „keeperský“ HELLOWEEN, ale všudypřítomná nadsázka (stačí se podívat jenom na obal alba a název písní) tomu dodala potřebnou odlehčenost, se kterou to všechno šlo úplně v pohodě strávit.
Dnes hodnocená fošna je druhým autorským počinem týhle party, která hudebně navazuje na povedenost předešlé desky, ačkoli už se bere o poznání vážněji, což je rozhodně ku škodě věci. Každopádně je tady jedna záležitost, která mně doslova vyrazila dech. Na albu totiž hostuje Michael Kiske!!! Po všech těch prohlášeních, jak ho metal (a ten dýňový přednostně) sere, se nakonec rozhodne zazpívat v kapele, která se nepokrytě hlásí k původním HELLOWEEN s Kiskem v sestavě a ke své tvorbě využívá nespočet shodných postupů?! Ne, tohle fakt nechápu a jednou bych to potřeboval od někoho vysvětlit. Nejlépe tak od Kiskeho psychiatra.
Jenže to nic nemění na tom, že Michaelovo hostování je celkem povedené a skladby, ve kterých se představil ("Hello Moon" a "Tears Against Your Smile"), jsou příjemné už jen z toho důvodu, že se nejedná o klasické spídové vypalovačky, ke kterým ho zas a znovu zneužívají např. pánové Sammet či Hansen. Dalším hostem na albu je také Michele Luppi z VISION DIVINE (skladba „Take Your Chance“).
Spídovou sekci zastupuje úvodní "Paper Dragon", "Elevator To The Sky", "Final Destination" a nejpovedenější "Freedom". Celkově se deska příjemně poslouchá a nikde se vyloženě nezadrhne, na druhou stranu těch impozantních nápadů (které byly občas ke slyšení na debutu) tady zase tolik není a kapela ke svému vyššímu žánrovém standardu bůhvíjakou přidanou hodnotu nedodává.
Je zajímavé sledovat recenzentské odsudky debutu "Evil Needs Candy Too", které jej (zcela neseznámeni se situací) považují za nehoráznou kopii dýní. Druhé album, které je objektivně (o chloupek) méně vydařené, se naopak dočkalo snad až nekritického obdivu. Obávám se, že jádro pudla nebude zakopáno nikde jinde, než v osobě Michaela Kiskeho, který jakoby svým hostováním posvětil činnost této italské kapely. A protože Kiskeho jméno má stále obrovskou sílu, hodně pisálků se tím pravděpodobně nechalo omámit a jejich pohled na TRICK OR TREAT se najednou zázračně otočil. Můj je pořád stejný.
|
