Avenged Sevenfold jsem poprvé zaregistroval v červnu roku 2006, kdy se představili v pražské (tehdy ještě) Sazka Aréně v předprogramu Guns n´Roses. Tehdy mě jejich progmetalový crossover střižený se zbytky původního metalcoru nezaujal a kapelu jsem tak nějak pustil ze svého hledáčku. Jejich letošní album „Nightmare“ se mi proto do ruky dostalo náhodou. „Když už ho mám, tak si pustím,“ říkám si. A ejhle! To, co mi chybělo při jejich živém projevu, což byl jen uřvaný macho rock/metal z Hollywoodu, se podařilo dostat na desku. Ta energie, ty změny nálad...
Avenged Sevenfold nejsou bůhvíjací inovátoři. Jen kombinují všechno důležité, co během posledních třiceti let nabídla rock/metalová scéna. Jsou tady klasické maidenovské vyhrávky jako v úvodní „Nightmare“, jsou tu proto samozřejmě jasné odkazy na Novou vlnu britského heavy metalu. Jsou tu kulometné thrashmetalové bicí v „Natural Born Killer“, je tu třeba klasická powerbalada „Victim“, tolik typická pro hairmetalové kapely konce osmdesátých let, ke kterým má hlasově zpěvák M. Shadows nejblíž. Jsou tu i odkazy na tvorbu Guns n´Roses v dobách „Use Your Illusion“ v podobě věci „Danger Line“ a nechybí ani grungeové melancholické nálady ve „Tonight The World Dies“. Vše je ale podáváno se značným nadhledem a dávkou progrese.
A zde je jasně slyšet, že kapele moc pomohl příchod bubeníka Mikea Portnoye, který kvůli Avenged Sevenfold opustil i své domovské Dream Theater. Portnoy, který nahradil loni zesnulého Jamese „The Rev“ Sullivana, dává hudbě pořádný říz. Svými typickými přechody žene Avenged Sevenfold do vod, kde se na přelomu osmdesátých a devadesátých let pohyboval s Dream Theater, než se kapela moc zahleděla do svého umění a začala tvořit nesnesitelné desky plné hudební onanie. Jeho přínos nejvíce cítím v poslední skladbě „Save Me“. Ta ani přes svou více než desetiminutovou stopáž nenudí, jak by její délka mohla naznačovat.
Abych řekl pravdu, od tohohle alba jsem nečekal vůbec nic. A teď jsem příjemně překvapen. Už jen tím, že Avenged Sevenfold nahráli hudebně vyspělou desku, která jejich metalcoreové začátky připomene už jen velice zřídka, ale za to nabízí pořádný kus muzikantství a poctivé energie.
|
