Nikki Sixx byl vždycky pragmaticky myslící člověk. „Too Fast For Love“ byla spíše punková nahrávka, která reagovala jak na britský punk typu Sex Pistols nebo The Clash, tak na starý glampunk sedmdesátých let typu New York Dolls, Mott The Hoople nebo The Stooges. „Too Fast For Love“ vyšla ale v roce 1981 a za dva roky, kdy byla scéna připravená na další desku Mötley Crüe se situace celosvětově změnila. Punk dostal poslední ránu, když se hned po vydání „Combat Rock“ v roce 1982 rozpadla nejslavnější sestava The Clash a poté, co si staří pankáči nechávali narůst dlouhé vlasy a mlátili hlavou při kapelách jako Judas Priest, Motörhead nebo Iron Maiden. Změnili se i Mötley Crüe. Zahráli si ve společnosti Ozzyho Osbournea, Van Halen, Judas Priest a Scorpions na obřím US Festivalu, což pro ně znamenalo definitivní průlom. „Od momentu, kdy jsme začali hrát „Shout At The Devil“ jsem věděl, že jsme prorazili. Ti lidé tu skladbu nikdy neslyšeli, ale než skončila, zpívali s námi a vystřelovali pěsti do vzduchu,“ vzpomíná na konec května 1983 Vince Neil.
Z Mötley Crüe se více než čtveřice punkových chuligánů stala seriózní rock/metalová kapela. Tento vývoj dokumentuje i deska „Shout At The Devil“. Už hrůzu nahánějícím intrem „In The Beginning“, které namluvil kamarád kapely Allister Fiend. Na něj navazuje skladba „Shout At The Devil“ a jasně je vidět, že jak hudebně tak i textově se kapela trochu přetvořila. Už žádné nezávazné popěvky typu „Too Fast For Love“ nebo „Take Me To The Top“, ale mystické texty zasahující až do satanismu a okultismu. „Naše turné mělo vypadat jako něco mezi nacistickým srazem a černou mší, kde všude místo hákových křížů by byly symboly Mötley Crüe,“ vysvětloval stav své mysli Nikki Sixx. Kolem kapely se ale začali dít divné věci. Ať to byly bouračky Vince Neila, nevysvětlitelný kolaps zbrusu nového auta Tommyho Lee nebo vznášející se předměty v domě, který obýval Sixx se zpěvačkou Litou Ford. Nakonec ze satanských experimentů sešlo, ovšem i tak je album „Shout At The Devil“ hutným metalovým kouskem.
To dokumentuje třeba dvojice skladeb „Looks That Kill“ a „Bastard“, kde Mick Mars metá tvrdé heavymetalové riffy a Vince chrčí temné texty. Hudebně trochu oddechu přinese až instrumentální skladba „God Bless The Children Of The Beast“, ovšem její název „Bože, požehnej dětem Antikrista“ už tak romanticky nezní. Na kytarový kousek z dílny Micka Marse navazuje coververze slavné „Helter Skelter“ od Beatles, ovšem v podání naší čtveřice má mnohem více metalického pozlátka. Je tu dvoukopáková vypalovačka „Red Hot“, kterou můžeme považovat jako předobraz různých U.S. metalových kapel typu Armored Saint, Malice nebo Lizzy Borden, které se začaly rojit v následujících letech.
„Too Young To Fall In Love“. Jeden z největších hitů desky. Klasická popmetalová věc, které budou v budoucnu pro Mötley Crüe hodně příznačné. Se skvělým macho klipem v čínských restauracích. Následující „Knock´Em Dead, Kid“ a „Ten Seconds To Love“ nepřinášejí žádné objevné riffy a kompozice, přesto na poslech jsou příjemné, zejména díky ležérní atmosféře v druhé zmíněné, kde Nikki a Vince popisují své zákulisní zážitky s groupies. A končí se mohutnou baladou „Danger“, která nepostrádá jak pochmurnou atmosféru (s textem o hollywoodské špíně) ale ani ostré Marsovy riffy.
Celkově lze samozřejmě říci, že „Shout At The Devil“ je podařenější a ucelenější než i tak vydařený předchůdce. Ne náhodou se ho hned po vydání prodali čtyři miliony kopií a z Mötley Crüe se najednou stala žádaná kapela nejen ve Spojených státech, kde cestovala na památném sebevraždném turné „Bark At The Moon“ s Ozzym Osbournem, ale i v Evropě, kam se vypravili nejen na festival Monsters Of Rock 1984, ale i na turné s finskými glampunkovými desperáty Hanoi Rocks. To ovšem mělo fatální následky...
|
