„Ten den, co jsem se vrátil z Tommyho svatby (v roce 1986 si bubeník bral herečku Heather Locklear, pozn. aut), jsem ve schránce našel dopis od našeho účetního: „Utrácíš pět tisíc dolarů denně. Pět tisíc krát sedm je pětatřicet tisíc týdně. Za měsíc to dělá sto čtyřicet tisíc dolarů. Přesně za jedenáct měsíců budeš úplně na mizině, pokud budeš ještě naživu,“ vzpomíná Nikki Sixx na lístek, který přistál v jeho schránce a jenž se až morbidně přiblížil k pravdě. Mötley Crüe začátkem roku 1987 už nebyla kapela čtyř energií nabitých hudebníků, ale spíše banda, kterou drželi nad vodou manažeři, účetní a právníci. Vince Neil se flákal po striptýzových klubech a na dívčích zápasech v bahně, Mick Mars se zavíral doma a utápěl se ve vysokooktanových koktejlech, Tommy Lee žil v Heatherlandu a tím, jak se před svou manželkou snažil tajit drogovou závislost, stávala se z něj vystíhovaná troska a Nikki Sixx, zavřený v heroinovém baráku na Van Nuys, se připravoval na cestu do hrobu.
V té atmosféře kapela začala připravovat svou čtvrtou desku, kterou nazvala lapidárně „Girls Girls Girls“. A zoufale jí to nešlo. Na svého korunního skladatele Sixxe se nemohla spolehnout a zbylá trojice si skládání nikdy moc nehleděla. „Nejsem schopnej dodělat ani jednu skladbu,“ svěřil se svému Heroinovému deníku Sixx. Nakonec to až tak zlé nebylo. A když si poslechnete úvodní dvojici skladeb „Wild Side“ a „Girls Girls Girls“, řeknete se: Sakra, ty Crüe jsou ve formě. Ono je to ale bohužel jen záležitost těchto dvou věcí. První z nich se valí kupředu jako buldozer hnaná Marsovou nervní kytarou a textem, který připomíná otčenáš. Druhá zase kypí veselou atmosférou striptýzových klubů a hravým refrénem. Potud je všechno v nejlepším pořádku. Po prvních dvou skladbách to vypadá na nejlepší desku Mötley Crüe. Ovšem jak se ukáže dál, nejlepší rozhodně není.
„Dancin´ On Glass“ zaujme jen na svém konci dívčím vokálem a rock n´rollovým piánem. Jinak se jedná o nepříliš nápaditou věc, prostě takovou jakých jsou v rock n´rollovém ranku stovky. „Bad Boy Boogie“ je na tom ještě hůř a vůbec nic se nestane, když ji při přehrávání přeskočíte. A dostáváme se k instrumentálce „Nona“. V ní se na ploše půl druhé minuty Sixx obrací ke své babičce Noně, která zemřela rok předtím. „Ani jsem nešel na pohřeb. Byl jsem tak sjetej, že mi to bylo jedno. Dodnes mívám noční můry o babiččině nemoci a pohřbu, protože, to že jsem tam nebyl, je jedna z věcí, kterých v životě nejvíc lituji,“ zpovídá se basista. Hudebně je skladba zajímavá jen svou náladou, která o několik let předběhla dobu a jedná se trochu o jakousi fůzi akustického rocku a britpopu.
„Five Years Dead“ má sice zapamatovatelný refrén, který jen tak z uší nedostanete, jinak je to ale další zbytečná skladba desku. To se na druhou stranu nedá říct o následující „All In The Name Of“, která už od začátku nutí posluchače k pozornosti či k divokému pogu. Výborná, energií nabitá věc, která se záhy stala ozdobou stadiónových koncertů. Prostě si našla místo, kde se jí dařilo nejlépe. „Sumthin´ For Nuthinˇ“ zase trpí kompoziční bezradností, jako možná žádná jiná věc desky.
A dostáváme se do závěru. A s ním přichází další vrchol alba, balada „You´re All I Need“. Skvělá věc založená na piánu Tommyho Lee a výborném Vinceově vokálním projevu. „You´re All I Need“ dává zapomenout i na jinak nezapomenutelnou „Home Sweet Home“ a když si odmyslíme okolnost, za jaké byl napsán text, můžeme říci, že odhaluje i jakousi romantičtější stránku Mötley Crüe. A to Marsovo sólo... To sólo... Deska končí vcelku zbytečnou živou nahrávkou Elvisova „Jailhouse Rock“. „Kapela nebyla schopna složit víc skladeb, tak jsme si museli vypomoct touhle věcí,“ osvětlil zařazení klasické rock n´rollovky nezbytný dohlížeč nad kvalitou produkce Crüe Tom Zutaut.
Když se díváme zpětně na první éru Mötley Crüe (1981-1991), je „Girls Girls Girls“ jasně deskou, která trpí největšími kvalitativními rozdíly. Jsou tu tři věci („Wild Side“, „Girls Girls Girls“ a „You´re All I Need“), které patří mezi absolutní špičku jejich tvorby. Pak je tu třeba taková „Sumthin´ For Nuthin´“ nebo „Bad Boy Boogie“, což je zase největší odpad, jaký kdy kapela nahrála. Nicméně skutečnost je taková, že i když byla deska jaká byla, vyšplhala se na druhé místo oficiálního amerického žebříčku a prodávala se zase po miliónech kusů.
Turné bylo nezbytností. „Girls Girls Girls“ bylo nejsenzačnějším obdobím mého života, nebo si to aspoň myslím, protože si z něj moc nepamatuju. Celý ten čas, naplněný šílenstvím, je jakoby zahalen do mlžného oparu. Pařili jsme jako zjednaní ve všech časových pásmech. Jezdila za námi limuzína s poznávací značkou DEALER,“ vypráví o roce 1987 Tommy Lee. Turné ke „Girls Girls Girls“ bylo také tím nejzvrácenějším a nejdekadentnějším podnikem, jaký kdy kapela absolvovala. Když se pak před Vánoci 1987 vrátili zpět do Ameriky naprosto vyřízení, jen málokoho mohla překvapit zpráva, že 23. prosince Nikki Sixx zemřel po předávkování heroinem.
„Když jsem se doslechl, že je Nikki mrtvý, moje první reakce byla: Já věděl, že ten posranej debil něco takovýho provede,“ přiznal Mick Mars. Mötley Crüe v tu chvíli byli mrtví spolu se svým basistou...
|
