Jen co jsem dopsal recenzi na novinku Vládi Šafránka, jsou tu jeho někdejší chlebodárci s albem „Máme vlka“. Máme tedy jedinečnou možnost oba počiny srovnávat a vidíme, kam se jak Šafrda, tak zbytek Harleje za těch pět let od bouřlivého rozchodu dostali. Stvořili totiž spolu několik skutečně nezapomenutelných skladeb (a to nemyslím cover „Pověste ho vejš“ a vykradenou „Whisky In The Jar“ nazvanou „Svařák“) a ať každý říká co chce, patřili rozhodně ke špičce české rockové hudby. Šafránek se ale zabydlel ve Walda Gangu, vydává své sólovky, a Harlej je na startovní čáře bez něho už potřetí s albem „Máme vlka“. Tahle deska je také třetí pokus zpěváka Tomáše Hrbáčka (ex-Mash), jak definitivně vykročit ze Šafránkova stínu. Povedlo se to tentokrát?
Hned na úvod pitvy nové desky musím říct, že jsem důkladně poslouchal jak „Máme vlka“, tak Šafrdovo „Buccaneera“ a s klidným svědomím můžu říct, že Harlej prostě prohrává na celé čáře. Už od desky „Čtyři z punku a pes“, která byla zároveň Hrbáčkovým debutem, je jasně vidět, jak kapele jejich bývalý frontman chybí. Šafránek totiž hudbě Harleje dodával tu správnou ztřeštěnost, tedy přesně to, co jí dneska chybí. Byl bych špatným recenzentem, kdybych tvrdil, že je Hrbáček mizerný zpěvák. Naživo sice některé Šafránkovy eskapády nezvládá, ale to od něho snad ani nikdo nečekal. Nemá špatný hlas ani rozsah, jenže svým projevem stále Harlej táhne k tancovačkovým parketům. Kapela je prostě dneska absolutně bez ksichtu a přestože některé jejich skladby z novinky jsou stejně dobré, jako byly některé v minulosti (zhruba tak dvě), provedení je bez bývalého zpěváka poloviční.
Desce nechybí pár dobrých melodických nápadů. Už v úvodní „Kapitán Morgan“, která začíná zparchantělým reggae a patří k tomu nejlepšímu, co na albu můžeme slyšet. Jenže bohužel já z toho cítím atmosféru letního bigbítu v Horní Dolní. Neříkám, že se jí někdy také nenechám strhnout, ale od Harleje bych čekal víc. „Masakr zmutovanou makrelou“ je naproti tomu jen bezpohlavní bigbít bez pořádného refrénu. „Možná jednou“ by tak možná slušela takovému Sifonu a „Dětské hřiště“ i když si zpočátku hraje na klasickou harlejovskou úleťárnu, je zase jen další skladbou, která kolem vás profrčí a nic z ní skoro nevíte.
Dobrá je třeba „Cesta do ráje“, i když textově už to prostě také není jako dřív (viz.: „nad hlavou přistavenej velkej vůz, startujou, motory řvou...“) a v refrénu, kde bych čekal klasické sbory, to táhne Hrbáček sám. „Pobřežní hlídka“ nebo „Celebrita z ubytovny“ jsou jen zbytečná vata, ovšem jak to vypadá, té je na desce víc než dost. „Ejacula von Krankenhaus“ je naprostá příšernost. Jestli je to pokus o nějaký nu-metal, s dementně rapujícím Hrbáčkem a naprosto blbým refrénem, tak to tedy pozdrav pánbůh a jestli je to vtip, tak by chlapci měli možná zase začít chlastat, jako za zlatých časů, kdy jim humor nechyběl.
„Spokojenej kmet“ je naproti tomu vysoce nadprůměrná věc, kde si pěvecké party s Hrbáčkem rozdělil basista Kolins. Skladba je nakopnutá a má duch starého Harleje, i když refrén v Hrbáčkově podání prostě zase koule, které skladbě dá ve sloce Kolins, ztrácí. Poslední „Víme jak to chodí“ není až tak zlou skladbou, ale prostě zase jí něco chybí, co by jí oddělilo od plev bigbítových tancovaček.
Nebudeme si nic nalhávat. „Máme vlka“ se prostě nepovedlo. Po „Čtyři z punku a pes“, která trpěla jak změnou frontmana, tak špatným zvukem, kde se Hrbáčkův zpěv utápěl v kytarových poryvech, se kapele trochu povedl reparát s „Univerzitou“, vyšla deska, která jméno Harleje zase vrhá po level níž. O neotřelých hudebních postupech a nápadech nemůže být ani slovo, Hrbáček znovu nepřesvědčil, že je důstojným Šafrdovým nástupcem a tak na závěr musím jen konstatovat: Tohle je ta nejhorší deska, jakou kdy Harlej vydal.
|
