Stačí úvodní výkřik „hey you, fuck you“, aby se vám tahle kapela zprotivila. Takové prvoplánové rebelství mohlo někomu imponovat naposledy tak v době punkové revoluce v sedmdesátých letech, ale dneska to působí spíše trapně. Ale nebudeme soudit desku podle prvních dvaceti vteřin. Protože, tak jak blbě začala, tak rozhodně nepokračuje. L.U.S.T. se už podle jména, názvu CD a obalu zaměřují na takzvaný high octane rock n´roll, tedy na ostrou muziku, která čerpá z hair metalu osmdesátých let, odkazu AC/DC a Motörhead, garážových kapel jako The Stooges a MC5 a je řádně poučena punkem sedmdesátých let.
Úvodní a zároveň i titulní skladba neslibuje žádný zázrak. Zpěvák Mickey Rollins se nuceně tlačí do drsného výrazu, který mu ale zase tak nesluší, jako civilnější projev. „Runaway“ už naznačuje, že by to nemusela být jen obyčejná rocková deska, kterých v současné vychází spousty. Skladba má zajímavý nájezd na refrén, který ovšem kapela tak úplně nedotáhla do konce. Bezpohlavní kytarové sólo také moc neprospěje. „Rebel Rose“ je staromilský rock n´roll, který nejvíce připomene kapely jako The Sweet, ovšem s moderním zvukem a „fuck off“ výrazem. „Fight Fire With Fire“ má výbornou melodii a v refrénu rozhodně zaujmou maidenovsky hravé kytary. Tahle věc připomene ty nejlepší chvilky například sólové kariéry Stevea Jonese (Sex Pistols) nebo kapel jako Roxx Gang, Wildside či Dangerous Toys. Vzpomínáte...? Rozhodně jeden z nejstěžejnějších bodů alba. Punkovka „I Don´t Wanna Be Your Friend“ refrénem evokuje „We´re Not Gonna Take It“ od Twisted Sister, ale vcelku špatná skladba to není.
„I Wanna Get Drunk“ je další rychlá dvouminutovka, která když zazní na jakékoliv rozjeté párty, bude to bomba a můžete věřit tomu, že vás sousedi nebudou mít zrovna rádi. Rozverné sólo ve stylu C.C. DeVilla (Poison) rozhodně nepůsobí nepatřičně. „Gimme A Fix“ je trochu zbytečná vata, ale vše zase vylepší „Bad Reputation“, kde jsou do kontrastu postaveny tajemné sloky s vyřvávacím refrénem. „See You In Hell“ je ostřejší věc, ovšem odnikud nikam, takže album by rozhodně nebylo o nic chudší, kdyby tady tahle věc nebyla. Vše končí baladickou „Too Much Too Soon“, která rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co se na desce ukrývá. Rollins ukázal, že jeho hlasový rejstřík je širší než místy zbytečně drsný rock n´rollový výraz. Zaujme i kytarové sólo.
Na debut to není špatné dílo. Chybí jasný hit, který by kapelu nakopl směrem kupředu, ovšem rozhodně si nemyslím, že by tohle byla čtyřka bez budoucnosti. Co si budeme nalhávat, slyšel jsem v tomhle ranku poslední dobou lepší debuty (Billion Dollar Babies, Reckless Love, Lipstixx n´Bulletz), ale i mnohem horší. Tohle je lepší nadprůměr.
|
