Je nezpochybnitelné, že osmdesátá léta dala rockové muzice mnoho. Hned na jejich začátku vypukla Nová vlna britského heavy metalu, kterou následovala i vlna toho amerického. Přišel thrash, přišel hair metal, ale i black nebo death. A všechny tyhle proudy vlily do žil rockového národa čerstvou krev. Je jasné, že právě v osmdesátých letech se zrodily ty největší kapely, které dodnes vyprodávají stadiony a které už nikdy nebudou překonané. Vybírat proto nejlepší alba osmdesátých let bylo nesmírně těžké. Ovšem pro provoz našeho webu nezbytné, takže tady ta desítka je. A samozřejmě opět něco pod čarou.


10. POISON - Look What The Cat Dragged In (1986)
Můžete téhle desce vyčítat její chudičké instrumentální výkony, může vám vadit přehnaná image všech čtyř muzikantů, ale nikdy tomuhle albu nemůžete upřít, že má prostě sílu. Ať si vezmete jakoukoliv z deseti skladeb, máte tu hit. Bret Michaels a jeho hoši si toho byli dokonale vědomi a vytřískali z desky maximum.
Nejlepší skladby: „Cry Tough“, „I Won´t Forget You“, „Look What The Cat Dragged In“, „Talk Dirty To Me“.

9. IRON MAIDEN - Somewhere In Time (1986)
Pro mě nejoblíbenější deska Železné panny. Fanoušci jí ve své době nemohli přijít na jméno díky kytarovým syntezátorům, ale čas ji dokonale prověřil. Trochu měkčí zvuk už dnes vůbec nevadí (Iron Maiden ale stejně na zvuku nikdy pořádně nebazírovali, což je slyšet z každé jejich desky) a zůstala osmička neskutečně silných skladeb.
Nejlepší skladby: „Caught Somewhere In Time“, „Heaven Can Wait“, „Stranger In A Strange Land“, „Alexander The Great“

8. CANDY - Whatever Happened To Fun (1985)
Dnes již zapomenutá, ale přesto naprosto skvělá kapela, kde působil i pozdější kytarista Guns n´Roses Gilby Clarke. „Candy byli poprocková kapela, třeba ve stylu T.Rex,“ řekl kdysi od svém prvním působišti Clarke. A měl pravdu. Candy jsou chytře napsané poprockové kousky s chytlavými melodiemi a až nakažlivě veselým rozpoložením. Pokud si chcete zlepšit náladu, pusťte si tuhle desku.
Nejlepší skladby: „Electric Night“, „The Last Radio Show“, „Lonely Hearts“, „Weekend Boy“, „Whatever Happened To Fun“

7. WHITESNAKE – 1987 (1987)
S touhle deskou se kapela Davida Coverdalea dostala do extraligy. Ne, že by předchozí počiny byly špatné, to rozhodně ne, ale trefou do černého (samozřejmě i z komerčního hlediska) byla právě „sedmaosmdesátka“. Do té doby jezdili Whitesnake po halách jako předkapela velkých jmen (na začátku turné k tomuto albu předskakovali Mötley Crüe), když se ale „1987“ vyšplhala na vrchol hitparády, stali se Whitesnake hlavními atrakcemi všech světových stadiónů.
Nejlepší skladby: „Still Of The Night“, „Is This Love“, „Here I Go Again“, „Give Me All Your Love“. „Looking For Love“

6. BATHORY – Blood Fire Death (1988)
Quorthonův projekt začínal jako podzemní blackmetalová kapela, ovšem během let se dopracoval ke svébytnému výrazu, který Quorthon korunoval třemi titánskými alby „Blood Fire Death“, „Hammerheart“ a „Twilight Of The Gods“. A byla to právě „Blood Fire Death“, která celou cestu vytyčila. Kam předchozí „Under The Sign Of Black Mark“ jen opatrně nahlížela, tam už „Blood Fire Death“ čile skotačí. Album má nezaměnitelnou pohanskou atmosféru.
Nejlepší skladby: „Odens Ride Over Nordland“, „A Fine Day To Die“, „Golden Walls Of Heaven“, „Blood Fire Death“

5. MÖTLEY CRÜE – Dr. Feelgood (1989)
Po čtyřech deskách, několika předávkováních, kriminálech, mrtvém Razzlovi, na chvíli mrtvém i Nikki Sixxovi se tahle kapela vzpamatovala a vybičovala se k obrovskému výkonu. Poprvé nahrávala desku za střízliva a je to slyšet. „Dr. Feelgood“ je totiž ďábelsky chytrá věc, kde sedí naprosto každý tón.
Nejlepší skladby: „Dr. Feelgood“, „Kickstart My Heart“, „Same Ol´Situation“, „Don´t Go Away Mad (Just Go Away)“, „Time For Change“

4. METALLICA – Kill´Em All (1983)
Jasně, jasně... „Master Of Puppets“ je kritikou nejoceňovanější nahrávkou Metallicy, ale já přesto za jejich nejlepší nahrávku považuji debut „Kill´Em All“. Tady Hetfield a spol. předvádějí naprostý výtrysk energie, když spojili punk, HC a heavy metal a definovali tak styl nový – thrash metal. Nikdy, zdůrazňuji nikdy, nezněla Metallica tak energicky jako na „Kill´Em All“.
Nejlepší skladby: „Motorbreath“, „Phantom Lord“, „Whiplash“, „Seek And Destroy“, „Metal Militia“

3. FOREIGNER – 4 (1981)
„Čtyřka“ od Foreigner je rozhodně nejlepší a také nejslavnější nahrávkou stylu AOR. Kapela zde dotáhla k dokonalosti styl svých tří předchozích alb, kde dominoval hlas Lou Gramma, kytara Micka Jonese a ohromný cit pro psaní dobrých skladeb. Foreigner se se „Čtyřkou“ stali superhvězdami, kterým se přezdívalo rockoví aristokraté.
Nejlepší skladby: „Juke Box Hero“, „Waiting For A Girl Like You“, „Urgent“, „I´m Gonna Win“, „Girl On The Moon“

2. DEF LEPPARD – Hysteria (1987)
Od svých začátků, jako kapely Nové vlny britského heavy metalu, ušli Def Leppard dlouhou cestu. Na jejím konci stojí tahle nahrávka. „Hysteria“ je přelomovým albem hned z několika důvodů. Za prvé je naprosto zvukově dokonalá, za druhé žádná jiná deska nezní tak jako „Hysteria“, za třetí všechny skladby vyšly jako singly a konečně za čtvrté je prostě vynikající.
Nejlepší skladby: „Women“, „Animal“, „Love Bites“, „Armageddon It“, „Gods Of War“, „Hysteria“

1. GUNS N´ROSES – Appetite For Destruction (1987)
Naprosto jasná volba na první místo. Titánská nahrávka sprostého pouličního rock n´rollu, která navždy změnila rockovou hudbu. Doba před rokem 1987 velela spíše ke zjemňování, ale pak přišli Guns n´Roses a všechno obrátili vzhůru nohama. Pětice Axl Rose, Izzy Stradlin, Slash, Duff McKagan a Steven Adler se stala do roka a do dne od vydání desky slavnou a „Appetite For Destruction“ naprostou klasikou, které se dodnes prodalo přes dvacet milionů kopií.
Nejlepší skladby: „Welcome To The Jungle“, „Nightrain“, „Paradise City“, „Sweet Child O´Mine“, „Rocket Queen“.


Alba, která se do desítky nevešla, ale rozhodně by se neměla opomíjet.

ACCEPT - Metal Heart (1985)
- nejznámější album německých ocelářů, plné stadionových hitů a přesně podle potřeb poloviny osmdesátých let. Titulní hymna je jedním ze základů evropského metalu.
AC/DC - Back In Black (1980)
- slavná nahrávka věnovaná památce Bona Scotta. Chybělo jen velmi málo, aby se dostala do desítky.
AEROSMITH - Permanent Vacation (1987)
- s touhle nahrávkou se Aerosmith dostali zpět na vrchol. Stačí jen připomenout hity jako „Rag Doll“, „Dude (Looks Like A Lady)“ nebo „Angel“.
ANTHRAX - Among The Living (1987)
 - MOSH! MOSH! MOSH! Anthrax svůj veselý thrash skutečně uměli a tady jej obzvláštnili o rapové prvky, což bylo do té doby neslýchané.
BLACK N´BLUE - Nasty Nasty (1986)
- mladická energie stříká z každé noty. A když kapela trochu zmírní v „I´ll Be There For You“ rozhodně nezní jako tuctovka okresního formátu.
BLACK SABBATH - Headless Cross (1989)
- přestože Tonyho Martina fanoušci Black Sabbath nikdy nepřijali, tenhle kolosální počin je mohl přesvědčit, že Sabbath dokáží žít i bez Ozzyho.
BON JOVI - Slippery When Wet (1986) / New Jersey (1988)
- kdo by neznal „Livin´ On A Prayer“, „Never Say Goodbye“ nebo „Bad Medicine“? Bon Jovi prostě v osmdesátých letech měli našlápnuto jako nikdo.
CINDERELLA - Long Cold Winter (1986)
- glam metal původní Cinderelly je zde smíchán s bluesovým cítěním a proto je „Long Cold Winter“ tak ceněná deska. Stačí jen připomenout baladu „Don´t Know What You Got (Till It´s Gone)“.
COOPER ALICE - Trash (1989)
- Cooperův druhý komerční vrchol. Už se nestrašilo, ale spíše se hrálo na jistotu a útočilo na city fanynek.
DEEP PURPLE - Perfect Strangers (1984)
- návrat v plné parádě. Z desky se během času stala citovaná klasika, stejně jako z jejich alb počátku sedmdesátých let.
DEPECHE MODE - Black Celebration (1986)
- před touhle deskou zněli Depešáci trochu jako Michal David. Od „Black Celebration“ bylo všechno jinak.
DIAMOND HEAD - Lightning To The Nations (1980)
- jedna z největších klasik NWOBHM. Deska, která přímo podnítila vznik Metallicy.
DOKKEN - Under Lock And Key (1985)
 Spojení zpěvu Dona Dokkena a kytary Geroge Lynche nikdy nepůsobilo lépe než na téhle desce. EUROPE - The Final Countdown (1986)
- stačí jen jmenovat „Cherokee“, „Rock The Night“, „Carrie“ a samozřejmě titulní věc a jste doma.
FAITH NO MORE - The Real Thing (1989)
- po nemastných neslaných albech je tu naprostá tutovka. Prazáklad jakéhokoliv crossoveru.
GREAT WHITE - ...Twice Shy (1989)
- přestože byli celý život v jakési druhé lize, tady se vybičovali k výbornému výkonu.
HANOI ROCKS - Self Destruction Blues (1982)
- i když se jedná o sbírku B stran singlů, je silnější než jakékoliv jiné jejich album. Nádherně drzá kolekce.
HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys Part II. (1988)
- přestože pánbůh ví, že speed metal je mi z gruntu protivný, tahle deska na mě měla ve své době vliv. A rozhodně jsem nebyl sám.
JANE´S ADDICTION - Nothing´s Shocking (1988)
- tahle hudba je tak podivná až je mocně přitažlivá
JONES STEVE – Fire And Gasoline (1989)
- kytarista Pistolí na desce, která nezní vůbec jako Sex Pistols. Navíc s hostujícím Axlem Rosem v pistolnické klasice „I Did U No Wrong“. Vyznáte se v tom? Prostě rock n´roll jako kráva.
JOURNEY - Escape (1981)
- AOR bylo na vrcholu a Journey z toho vytěžili svou nejlepší nahrávku
JUDAS PRIEST - British Steel (1980)
- dokážete si představit čistější heavy metal než je „British Steel“. Generační záležitost.
KING DIAMOND - Abigail (1987)
- dnes už mě Diamond vůbec nebere, ale i po letech je „Abigail“ parádní nahrávka.
KISS - Crazy Nights (1987)
- hity přecpaná deska s utajenou a možná nejlepší skladbou Kiss vůbec „Hell To Hold You“
L.A. GUNS - Cocked And Loaded (1989)
- byli neskutečně dobří, ale stáli vždy ve stínu Guns n´Roses. Škoda.
METALLICA - Master Of Puppets (1986)
- diskutovat o významu téhle desky ani nemá smysl
MONROE, MICHAEL - Not Fakin´ It (1989)
- frontman Hanoi Rocks podruhé sólově. A trefa do černého. I s Axlem Rosem v „Dead Jail Or Rock n´Roll“.
MOORE GARY - Wild Frontier (1987)
- heavy metalová fúze s irskou hudbou. A halda, halda hitů.
OSBOURNE OZZY - Blizzard Of Ozz (1980)
- zatímco hvězda Black Sabbath začínala blednout, ta Ozzyho zářila čím dál jasněji
OVERKILL - Feel The Fire (1985)
- ohnivě thrashující deska na punkových základech. Skvělý debut.
PRETTY MAIDS - Red Hot And Heavy (1984)
- ostřejší metalové skladby doplňují rádiové hity. V případě těchto Dánů kombinace, která jde až na kost.
QUIREBOYS - A Bit What Of You Fancy (1989)
- kovbojové z Londýna. Kupa skvělé muziky a neskutečný hlas Spikea.
RATT - Out Of The Cellar (1984)
- čistý příklad hair metalu poloviny osmdesátých let. Hned z úvodní „Wanted Man“ jsou cítit rozpálené ulice Los Angeles.
SAXON - Destiny (1988)
- zatracovaná deska, která ale ukázala potenciál Saxon z jiné stránky.
SCORPIONS - Love At First Sting (1984)
- nejhitovější deska těchto Němců, se kterou prorazili i v Americe
SKID ROW - Skid Row (1989)
- parádních hair metalových desek vycházelo na konci osmdesátých let dost. Tohle je jedna z nich. Hit za hitem.
SLAYER – Reign In Blood (1986)
- to, co třeba The Clash udělali pro punk, to samé udělali Slayer pro thrash. Chorobná deska.
TREAT - Dreamhunter (1987)
- ten, kdo tvrdí, že Skandinávie osmdesátých let jsou jen Europe, ten kecá. Poslechněte si tohle...
TWISTED SISTER - Love Is For Suckers (1987)
- poslední a zoufale neúspěšná deska Twisted Sister. Svou kvalitou ale převyšuje ostatní počiny.
TYGERS OF PAN TANG - The Cage (1982)
- z řadové NWOBHM kapely se stali univerzální rockovou partou, která umí napsat hity
VAIN - No Respect (1989)
- Davy Vain měl obrovskou devizu, svůj hlas. A tady ho používá neskutečně.
VAN HALEN – 5150 (1986)
- po vyhazovu Davida Lee Rotha každý Van Halen předpovídal zánik. Opak byl ale pravdou.
WARLOCK - Triumph And Agony (1987)
- kapela se začala orientovat na americký trh a vyloženě jí to prospělo
W.A.S.P. - The Last Command (1985)
- králové shock rocku se svým nejlepším dílem
WHITE LION - Pride (1987)
- když se spojil hlas Mikea Trampa a ekvilibristická hra Vita Bratta, vždycky to byl zážitek