Sobotní večer přilákal do zlínského MoR Café pěknou řádku fanoušků industriálního metalu, ale také fanoušků Hypocrisy, a to nejen z Čech, ale i od našich severních sousedů. Jak by ne, když „Caféčko“ hostilo právě Petera Tägtgrena s jeho projektem Pain, který zná snad každý, co jenom k industriálnímu metalu přičuchl, s dalšími dvěma doprovodnými kapelami, krajany Engel a finskými perverzáky Turmion Kätilöt. Právě tito se na scéně objevili jako první.

Pro ty, kteří o kapele nic nevědí, asi musel nástup Finů znamenat pořádný šok. Warpaint a dlouhé ostny ještě nikoho asi příliš nerozhodily, ale když na pódium lascivně vpochodoval v sado-masochistické parodii na obleček navlečený jeden z frontmanů Spellgoth, většině neználků pravděpodobně šokovaně spadla čelist. Opominu-li jeho šílenou porno image, kapela záživným a živočišným industriálním (ještě ke všemu s finskými texty) nářezem strhla většinu přítomných. Dle mého skromného názoru, jakkoliv miluju hudbu Pain, TK mě absolutně nadchli a hned na úvod se stali vrcholem večera. Ačkoliv mají Turmion Kätilöt dva frontmany a tedy dva zpěváky, z celého jejich vystoupení se víceméně stala one-man show. Můžeme být nakonec rádi, že Spellgothovi jen decentně vykukovalo přirození, protože v minulosti se už na pódiu objevil například i úplně nahý. Nelze mu ale upřít originální, leč poněkud ujetý, stage projev, kdy skáče do davu mezi fanoušky, objímá se s přítomnými muži, či se lascivně kroutí a celý koncert na sebe strhává pozornost. Ale to už k show těchto Finů patří. Odmyslíme-li si tento faktor a zaměříme se na muziku, dostane se nám parádní techno-industriální nakopávačka, co naživo zní snad ještě lépe než z desek.

Po parádní rozehřívačce mě ale následující Engel poněkud zchladili, což se ale nedá říct o publiku. Ještě rozhicovaní z Turmion Kätilöt, fanoušci nadšeně reagovali i na moderní metal v podání Švédů z Gothenburgu. Jejich muzika zní přesně tak, jak má – moderně a švédsky. Ale jakkoliv je mám na desce ráda, jejich živý projev mě příliš nenadchl. Složení playlistu obsahovalo převážně skladby z poslední desky „Threnody“, ale zaznělo i něco z prvotiny „Absolute Design“. A řekla bych, že skladby z „Threnody“ měly kompozičně k tématice večera podstatně blíž. Z této desky zazněla kromě jiných trochu pomalejší klipovka „Sense The Fire“, která udělala největší radost asi mně osobně. Zpěvák Mangan Karlborn se sice projevil jako akční a sympatický frontman, ale co se zpěvu týče, hlavně ve výškách pekelně trpěl a odvřískával je tak strašně, že se mi zachtělo zahrát si na skokana a nechat se rozcupovat nadšeným davem, který mě teď asi ukamenuje. Bohužel, nemůžu si pomoct, vystoupení Engel mě prostě nudilo. Na hitovku „Propaganda“ pak zpěvák požádal o pořádný mosh-pit, ale moc lidí se nechytlo, přesto to vypadalo, že si publikum koncert Engel opravdu užívá. Je mi líto za můj názor, ale třeba ho změním, až je uvidím někdy příště.
Playlist: Six Feet Deep, Casket Closing, Trial And Error, For Those Who Will Resist, Heartstick, Scythe, Burn, Sense the Fire, Propaganda, In Splendour

Pain si připravili vizuálně zajímavou show obohacenou o projekci na několika obrazovkách, umístěných za muzikanty. Peter ale nesází jenom na estetickou stránku věci, jakkoliv i nasvícení vypadalo velmi efektně, především dají ale na profesionální výkon. Ještě jsem nikdy nezaznamenala negativní reakce na jejich koncerty. Obzvlášť, když setlist je průstřih největšími hity celé diskografie a není zaměřen jen na nejnovější desku „You Only Live Twice“ (díkybohu!). Největší úspěch pochopitelně sklidily skladby „Dancing With The Dead“, „Nailed To The Ground“, přídavky a (ne)překvapivě i nová klipovka „Dirty Woman“, bez které bych se tedy klidně obešla. Ač Peter Tägtrgren mimo pódium fanoušky příliš nevyhledává, na pódiu z něj srší charisma a profesionalita a kolegové, které si pro live vystupování tentokrát přizval, pak vyvažují vystoupení optimismem a úsměvy. Před „Have A Drink On Me“ se na pódiu na chvíli setmělo, ale kapelase nás rozhodně nerozhodla beze slova opustit. Naopak, technici postavili na stage bedničky a miniaturní bicí, a potom se Pain vrátili, aby právě takto „hospodsky“ zahráli píseň o lásce a alkoholu, jejíž téma jsme mohli sledovat i ve videu ze zákulisí kapely puštěném do televizních obrazovek. Před závěrem koncertu pak Peter uvedl tradiční otázkou: „Chcete slyšet víc?“ a když diváci zaburáceli, že ano, prohlásil, že mu to zní jako „The Same Old Song“, po kterém tentokrát opravdu odešli, aby se ale nakonec vrátili ještě na jejich největší hit, emzáckou „Shut Your Mouth“, při níž běžel v pozadí velmi oblíbený klip. Mimochodem, díky Peterovi Tägtgrenovi stejně jednou začnu věřit, že alieni vážně existují.
Playlist: Let Me Out, Dancing With The Dead, Psalms Of Extinction, Dirty Woman, Zombie Slam, End Of The Line, Suicide Machine, Nailed To The Ground, It's Only Them, Great Pretender, I'm Going In, Monkey Business, Have A Drink On Me, Supersonic Bitch, Feed The Demons, Same Old Song, Shut Your Mouth