STÍNY PLAMENŮ – Výprava za pravdou špíny
Lord Morbivod je šílenec. Když už náhodou nemá dostatek materiálu, tak rychle přetáčí starý materiál. Fanoušci tak alespoň mají jistotu, že žádný rok nebude plonkový... Se STÍNY PLAMENŮ nám tentokrát připravil znovunahraný debut „Ve špíně je pravda“, a to pod názvem „Výprava za pravdou špíny“. Je evidentní, a striktně tmavý obal v tom jen utvrzuje, že nabídnutá muzika je tentokrát velmi přímočará, bez žádných příkras. Prostě nářez s jasným tahem na bránu... Od začátku do konce. Stejně tak ale na povrch vyplouvá naprostá hudební blacková klišovitost, která sice staromilce potěší, mně se však tentokrát pod kůži nedostala.
Standardem je už velmi slušný zvuk. Říkám si ale, jestli by nahrávce přece jenom neslušela větší neučesanost, špína (když už v ní je ta pravda)... Takhle mi chybí nosnější atmosféra.
Je jasné, že si fanoušci opět chrochtají. Nezaujatý člověk ale musí uznat, že tentokrát se nic extra zajímavého nekoná. Morbivod jen natočil další desku, kterou s největší pravděpodobností pohltí stín posledních fošen UMBRTKY, ale stejně tak i STÍNŮ PLAMENŮ.
4,5
OCTAGONE – Proelium
Chlad, chirurgická přesnost, žádné emoce... Přesně v tomto si libuje plzeňská úderka OCTAGONE. Kapela, která zůstává na mnoha akcích nepochopená, přesto právě o to jim možná jde (nebo je to minimálně neuráží). A stejný pocit mám i z novinky „Proelium“. Těžko uchopitelná záležitost předvádějící futuristickou verzi brutálního metalu – pekelné rytmy, tvrdé a sekané kytary, samply, brutální vokál. Líbí se mi, že to kapela příliš nepřehání s elektronikou. Ta jen dotváří atmosféru a hudbu vkusně doplňuje.
V případě OCTAGONE nečekejte roztančenou diskotéku jako od žánrových kolegů MINORITY SOUND. Oproti nim jsou daleko méně přístupní, naopak jsou brutálnější a dá se říct undergroundovější. Proto je tak těžké si k těmto Plzeňákům najít cestu. Když už se vám to ale podaří, stojí to za to. Zjistíte, že se pod tvrdým oříškem skrývá plno zajímavých nápadů. Chce to jen čas a možná i nervy. (smích)
Žádná bomba, ale určitě jedna z těch zajímavějších fošen, které česká scéna nabízí. A propo, dokáže vůbec nějaká ženská odolat Štembusovo sexy pohledu v bookletu?
7
EDAIN – The Sulphur Breather
Nedokážu pochopit, jak se takto zkušení a hlavně výteční muzikanti mohou prezentovat zvukově tak slabou nahrávkou. Jestliže máte rádi v muzice koule, vůbec neztrácejte čtením následujících řádků čas. Vím, zní to všechno přísně, ale jsem opravdu na rozpacích. Naprosto plochý sound, zahuhlané kytary a hlavně ultratenoučké bicí, které všemu dávají korunu. Vzhledem ke skvělým skladbám velmi smutné!
EDAIN hrají progresivní death metal, kde se melodiemi a zvraty v žádném případě nešetří. Radost pro všechny fanoušky složitější muziky. Titulní song, který celé minialbum otevírá, je jasnou demonstrací umu EDAIN. Výtečná práce! I na ten zvuk snad člověk chvílemi dokáže zapomenout...
Nějak ale nechápu podstatu tohoto CD. Dvě nové verze starých songů, dva živáky, dva covery a jedna novinka. Nahrávka za účelem proma? Dárek fanouškům? Tak či tak, k zahození to v žádném případě není. EDAIN jsou výborná kapela, o které, doufám, že ještě hodně uslyšíme. Jen by na ně měl někdo pořádně dohlédnout v tom studiu...
6
|
