Psát historii L. A. Guns je v podstatě to samé, jako popisovat dějiny Sunset Stripu osmdesátých let. L.A. Guns byla spolu s London právě z těch kapel, jež v sobě sdružovala muzikanty, kteří se posléze stali katalyzátorem scény a dosáhli mamutích úspěchů. Byť v porovnání se zmíněnými London měli velký úspěch i L. A. Guns, jejich sláva bledne vedle toho, čeho dosáhli v roce 1987 Guns n´Roses se svým debutem „Appetite For Destruction“. Právě s Guns n´Roses jsou L.A. Guns propojeni pupeční šňůrou. Jejich příběh se začal psát v roce 1983, kdy původního zpěváka Michaela Jagosze, jednoho z řady hollywoodských nonameů, vystřídal u mikrofonu jistý W. Axl Rose. Spolupráce to byla krátkodobá, protože brzy si kapela, podle svých dvou leaderů - Axla Rose a Tracii Gunse – mění název na Guns n´Roses.
Jak to bylo dál, už všichni víme. Guns a zbytek původních L. A. Guns – basista Ole Beich a bubeník Rob Gardner – sestavu před památným Hell Tour 1985 opustili a Rose s kytaristou Izzym Stradlinem a nově příchozími muzikanty Slashem, Duffem McKaganem a Stevenem Adlerem dosáhli megaúspěchu, když se jejich debutu „Appetite For Destruction“ celosvětově prodalo přes třicet milionů kopií. Tracii Guns mohl tak leda rozkousat svůj klobouk a blednout závistí. Začal plánovat svou vlastní kariéru. Obnovil L.A. Guns. Brzy ale původní muzikanty vyházel (včetně nového zpěváka Paula Blacka) a ustavil sestavu, která měla nahrát debutovou desku. V ní se uhnízdil druhý kytarista Mick Cripps, bubeník Nickey Alexander, původní basista Faster Pussycat Kelly Nickels a protřelý britský zpěvák Phil Lewis, který měl za sebou už dvě alba s kapelou Girl (kde působil společně s kytaristou Def Leppard Philem Collenem) a angažmá u irského kytarového hrdiny Bernieho Tormé (natočil řadu alb s Ianem Gillanem z Deep Purple).
Jenže Tracii Guns měl vždycky smůlu. Než stačili svůj debut vydat, bylo na světě „Appetite For Destruction“ a prvotina L.A. Guns zůstala navždy stát ve stínu titánského úspěchu desky Axla Rose a spol. Možná by nikdy neměla takový dopad jako „Appetite…“, ovšem tady Guns a jeho parta ze sebe vytlačili to, co přesně popisovalo tehdejší život na ulici Los Angeles. Jestli doboví recenzenti popisovali „Appetite…“ jako pořádný kýbl kouřících zvratků vylitý na sněhobílém běhounu popmusic, je debut L.A. Guns jedovatá slina, vyflusnutá přímo do ksichtu celého mainstreamu, který si pudrem maskuje i ďobanec na prdeli.
Jinak možná desku ani popsat nejde. Je hlučná, je sprostá, je až narcisticky předváděcí a je plná potenciálních hitů, které se nikdy ale skutečnými hity stát neměly. Hned úvodní „No Mercy“ má doslova vražedné tempo a skandovaný refrén nutí k tomu, aby se člověk sebral a šel někam ven nakopat prdel prvnímu pobudovi. „Sex Action“ je zase odpověď všem popovým kňouralům, kteří pějí ódy na zapadající sluníčko, romantické objetí a první polibky. „One More Reason“ obsahuje natolik powerfull kytarový riff, že se vám z něj rozbolí břicho, jako když vám někdo rve vnitřnosti pomocí kapesního nožíku.
Kapela nenechá posluchače vydechnout. Projev Phila Lewise v „Electric Gyspy“ je natolik protivný, že drásá uši, ale má tolik kouzla, že ho ze svých sluchovodů prostě nemůžete dostat. Pekelné tempo „Nothing To Lose“ trochu zpomaluje „Bitch Is Back“, což je přehlídka všeho hnusu, který vás čekal na konci osmdesátých let na ulicích West Hollywoodu. L.A. Guns se to ale na rozdíl od jiných dá věřit. Byli tam, prožili to… Prožili tu dobu, kdy byly na každé desce nezbytností balady. Budiž… „One Way Ticket“ kterou uvozuje krátká instrumentálka „Cry No More“ není ale hloupoučká věc ve stylu „i love you“ banalitek, ale drsná výpověď o životě feťáka.
Deska pokračuje hned dvěma covery, které vlastně ani moc covery nejsou. „Hollywood Tease“ je věc, kterou na své první desce měla Lewisova první kapela Girl a „Shoot For Thrills“ zase skladba, jejíž autorem je Kelly Nickels a kterou měla ve svém repertoáru jeho někdejší kapela z New Yorku Sweet Pain. V případě obou skladeb ale L.A. Guns nevybočují ze své linie a oběma dávají svéráznou tvář, aby zapadly do konceptu desky. Ta končí zběsilou jízdou po Sunset Stripu „Down In The City“ opěvující všechno, co takový noční život na ulicích obnáší. Děvky, drogy, chlast… Co víc si přát, když je člověku dvacet…
Debut L.A. Guns je generační výpověď. Výpověď zoufalců, hledajících štěstí v světovém hlavním městě na zářivou kariéru. Výpověď zoufalců, kteří se poflakují po ulicích, očumují sexshopy, lákají špinavé kurvy za poslední prachy a pak v krámu kradou flašku kořalky, na kterou už nezbylo. Jenže takovou výpovědí bylo o půl roku dříve i „Appetite For Destruction“. L.A. Guns prostě přišli druzí, což se jim podepsalo na celé kariéře. O tom, jaké to je být věčně druhý, by Jára Cimrman mohl vyprávět…
|
