Kdybychom do tohoto povídání přibrali ještě Paula Logueho, letěly by moje otázky hned do tří zemí. Takhle jedna část směřovala do Spojených států, kde se slova ujal Eddie LaValle, kytarista a nositel jména nového hard-rockového uskupení LaValle, druhá část otázek směřovala do Německa na majitele nepřeslechnutelného vokálu, Carstena „Lizarda“ Schulze. Důvodem je jejich společné dílo, albová prvotina „Dear Sanity“, která sklízí všude možně velmi kladná hodnocení. Vůbec se tomu nedivím!
Ahoj Eddie, doufám, že se tě nijak nedotknu konstatováním, že k albu „Dear Sanity“ jsem se dostal především díky Carstenu Schulzovi a Paulu Loguemu a jméno Eddie LaValle pro mě byla velká neznámá. Můžu tě tedy poprosit, aby ses našim čtenářům představil?
Určitě mě to neurazí, jsem relativně nováčkem na scéně, ostatní kluci už mají dobře zavedená jména. Žiju v USA, jsem z Bostonu, stát Massachusetts.
Album „Dear Sanity“ je velice vyzrálé a silné, máš za sebou už nějakou albovou zkušenost?
Před mnoha lety jsem už s různými kapelami nahrával, ale samozřejmě nic z toho nebylo na takové úrovni, jako „Dear Sanity“. To byl pro mě nový a vzrušující zážitek, a já nemůžu být šťastnější z toho, jak to všechno dopadlo.
Jak ses vlastně dal dohromady s Paulem Loguem? V době, kdy jste začali společně pracovat, měl jsi již v hlavě koncept, či již dokonce připravené některé skladby, které se následně objevily na „Dear Sanity“? A jak to bylo s Carstenem, ten se s vámi dal do party již v době, kdy skladby vznikaly, nebo dostal již připravené menu?
No, dlouhá léta jsem psal riffy a nápady na vlastní pěst a neměl jsem nikoho, s kým bych spolupracoval. Nemohl jsem najít ve svém okolí nikoho, kdo by chtěl hrát tenhle hudení styl, nebo ho hrál s určitou osobitostí. Postupně jsem z toho byl čím dál víc frustrovaný. Dokončil jsem nějaká dema s kompletními songy, ale pak se všechno nějak zaseklo. Jsem velký fanoušek Eden´s Curse a jednou jsem si objednal z jejich stránek cédéčko a o něco později mi přišel krátký e-mail s dotazem, jestli dorazilo. E-mail byl podepsán Paulem. Věděl jsem, že Paul je basák a hlavní skladatel kapely a tak jsem se rozhodl zkusit tuhle šanci, stejně jsem neměl co ztratit. Poslal jsem mu e-mail s jednou z mých demonahrávek, napsal jsem mu, že nemám texty ani melodie a požádal jsem ho, jestli by neměl zájem o spolupráci se mnou. Pak jsem o něm neslyšel pár týdnů, už jsem si říkal, že to nevyšlo. No a pak jednou dorazil od Paula e-mail, ve kterém, bylo napsáno, že se mu moje hudba líbí, že stejně jako já je fanouškem Dokken, a že se pokusí pro mojí hudbu napsat nějaké texty. Krátce nato mi poslal zpátky demo, které obsahovalo jeho „scratch“ zpěv s textem, který napsal. Tahle píseň se jmenuje "Cry Of the Wolf“ a na desce je to pátá skladba. Požádal mě o další skladby, já mu je poslal a už to jelo. Když jsme měli hotových pět skladeb, tak už jsme věděli, že z toho může být něco velkého a tak jsme se rozhodli udělat celé album. Požádal jsem Paula, jestli také nemá nějaké skladby k dispozici a protože Paul je velice plodný skladatel, poslal mi jich asi dvacet a já vybral čtyři z nich. Nebylo to jednoduché z nich vybírat, protože Paul je velice kvalitní autor, byl bych si jich klidně vybral i víc. Ty vybrané skladby jsou „Scared To Love“, kterou Paulů napsal společně s bratry Martinovými z kapely Vega, „Don´t Cry“, „Break Your Heart“ a „The Lucky Ones“. Všechno to jsou úžasné písně.
Musím uznat, že spojení tvojí hudby a Lizardova vokálu je velice přitažlivé. Byl Lizard první a jediná volba nebo jsi vybíral i z dalších zpěváků. A co rozhodlo, že volba padla právě na Lizarda? Znal jsi jeho tvorbu s Evidence One, Domain, případně z dalších projektů ještě dřív, než jste se dali dohromady?
Když už bylo rozhodnuto, že uděláme desku, Paul navrhl Carstenovi, aby mi poslal nějaké odkazy na svojí práci s Evidence One. Když jsem slyšel Carstena zpívat, totálně mě to dostalo! Hned jsem věděl, že on je ten pravý. Poslal jsem mu nějaká dema, jemu se líbila a souhlasil s tím, že se k nám přidá. Později jsem měl ještě možnosti z koho vybírat, ale ve svém srdci jsem už věděl, že Carsten je nejlepší možná volba a teď, když poslouchám „Dear Sanity“, tak se v tomhle přesvědčení znovu utvrzuji. Je to skvělý člověk a stali se z nás dobří přátelé. Všichni jsme zhruba stejně staří, máme řadu společných hudebních vlivů, takže i když je to naše první společná práce, cítíme se společně velice příjemně. Kdybych žil v Evropě, byli by tohle právě ti lidé, se kterýma bych se stýkal. Paul, Carsten, Ramy, Ale, Ty Sims, John Kivel, nemohl jsem si přát lepší tým. Jsem opravdu velice šťastný.
Jaké máš na desku ohlasy a jak ty sám jsi s ním spokojen? Která ze skladeb je tvůj největší favorit?
Reakce na album byly neuvěřitelné! Objevila se řada pozitivních recenzí, které si můžete přečíst na www.reverbnation.com/lavalle a podobně úspěšný byl i prodej alba, takže spokojenost veliká! Pokud jde o oblíbenou píseň, tak to je velice těžké říct, s každou písní mám spojené velice silné pocity. Mám je rád všechny a nemůžu z nich žádnou vyčlenit.
Co plánujete v nejbližší době, jak to vypadá s vaším případným živým vystupováním, chystáte v tomhle směru nějaké společné aktivity? Jak vidíš budoucnost kapely LaValle?
Co se týče živých vystoupení, tak je obtížné cokoliv plánovat, vzhledem k tomu, že žijeme na různých kontinentech. Navíc jsme všichni velice zaneprázdněni. Určitě společné koncertování nezavrhujeme, ale pokud na něj dojde, tak to bude chtít ještě hodně plánování. Pravděpodobně bude jednodušší udělat něco v Evropě, protože zde žije většina kluků. Takže uvidíme… Co se budoucnosti týká, to nejdůležitější je, že chci dělat maximálně kvalitní hudbu a až přijde ten správný čas, tak připravit další nahrávku. Kvalita je mnohem důležitější než kvantita. A bylo by skvělé, kdyby se našla příležitost udělat nějaké koncerty.
Kdo nebo co měl největší vliv na tvoje rozhodnutí věnovat se muzice?
Poprvé jsem začal hrát na kytaru, když mi bylo třináct a upřímně řečeno, hlavní důvod byl ten, že jsem chtěl sbalit nějakou holku. Teď už je hudba nedílnou součástí mého života a nedokážu si představit, že bych měl být bez ní. A navíc mi to pomohlo najít mojí krásnou ženu. Takže mise splněna!
Které kapely měly největší vliv na formování tvých hudebních chutí? A co si rád poslechneš dnes?
Když jsem se v osmdesátých letech učil hrát, jediné, co jsem poslouchal, byl hard rock. Teď už moje chutě dospěly, takže si poslechnu blues, country, R&B, atd. Jsem otevřený úplně všemu…, snad jen jazzu ne. Mými nejranějšími vlivy byli George Lynch, Warren DeMartini, Vito Bratta, Randy Rhoads, ale také mám rád lidi jako Mick Mars, Richie Sambora, C.C. DeVille, kteří vždycky dovedou zahrát přesně to, co si píseň vyžaduje. To je pro mě důležitější, než cokoliv jiného. Jsem také velký fanoušek Neila Schona, který má dle mého názoru úžasný smysl pro melodie a bohatá sóla. Jsem ovlivněn opravdu velkou řadou muzikantů, zmíním ještě Garyho Moora a Eddie Van Halena.
Máš radši práci ve studio nebo živé koncertování?
Baví mě obojí a obojí je obohacující svým vlastním způsobem.
Já jsem svoje otázky vyčerpal, máš prostor pro svoje závěrečná slova.
Děkuju za tvůj zájem o LaValle a za to, že podporujete rockovou a metalovou scénu. Také děkuji všem přátelům a fanouškům z celého světa.
-----------------
Ahoj Carstene, od chvíle, kdy jsi vydal s Evidence One album „The Sky Is The Limit“ a bavili jsme se spolu na vašem koncertu v Praze, jsem trochu ztratil přehled o tvojí činnosti. Pokud se nepletu, objevil ses na řadě alb jako host, ale jako hlavní zpěvák až nyní u LaValleho. Jak sis tedy po takové pauze užíval práce na kompletním albu?
Musím tě opravit, já jsem od alba „The Sky Is The Limit“ udělal řadu desek, ale s LaValle je to opravdu něco jiného. Hudebně to byl takový pocit, jako když se vracím domů. Je to druh hudby, na kterém jsem vyrůstal. Jsem odkojený kapelami jako Dokken, Ratt, Scorpions a konečně jsem dělal na stejně stylově zaměřené desce, takže jsem se cítil naprosto skvěle. Navíc s námi spolupracoval bubeník Evidence One Ramy Ali, takže o to to bylo ještě příjemnější .
S Evidence One jsi se údajně pustil i do nahrávání čtvrtého alba, které však bylo po dokončení omylem smazáno, což bylo i důsledkem pozastavení činnosti kapely. Jak to tedy vypadá s Evidence One, myslíš, že se ještě někdy dáte do kupy, že se ještě někdy tohle rozpracované album dostane na světlo?
Upřímně řečeno, myslím si, že ne. Měli jsme spoustu interních i obchodních problémů, které byly naprosto frustrující, byi jsme z toho úplně otrávení. Přesto se mi podařilo většinu skladeb, které jsme udělali, prodat jiným kapelám, takže ty skladby jsou definitivně pryč.
Co bylo pro tebe tím největším důvodem, že jsi kývnul na spolupráci s Eddiem, co tě přitahuje na jeho muzice?
Jak už jsem řekl, pro mě je to návrat domů. Oba jsme vyrostli na stejných kapelách, na stejné muzice, takže pracovat s Eddiem pro mě bylo úplně přirozené. Mohl jsem se okamžitě připojit na jeho myšlenky, a protože jsem před časem pracoval s Paulem Loguem, znal jsem i jeho autorské kvality. Když mě seznámil s Eddiem a s jeho hudbou, okamžitě jsem věděl, že na tomhle chci dělat.
Jak to vidíš s možností koncertováním u Lavalle? A případně s kým jiným je možné tě vidět?
Hrozně rádi bychom si spolu zahráli, ale zabíjí nás logistika. Jeden Američan, jeden Skot, dva Němci… a když k tomu připočteš Alessandra na klávesy, tak to je další člověk z Itálie. Takže by to stálo fakt hromadu peněz… ale nikdy neříkej nikdy, že? Pokud jde o mě, udělal jsem v průběhu doby řadu koncertů na záskok pro jiné kapely, ale spíš se zaměřuji na studiovou práci. Podařilo se mi zařídit si v Německu studio, kde je pro mě práce velice příjemná.
Nedávno se ti narodil syn, blahopřeju ;-).
Děkuju!
Jak tě tahle událost ovlivnila a potěšilo by tě, kdyby se potatil a taky se věnoval muzice?
Myslím, že každý rodič prožívá totéž – tvůj život se obrátí ze dne na den vzhůru nohama! Je to velice dramatická změna! Ale můj chlapeček je láska mého života – společně s mojí krásnou ženou – a cokoliv bude chtít v životě dělat, s tím mu budu pomáhat! Osobně doufám, že půjde po stopách svého otce, samozřejmě ;-).
|
