Chorvatsko je země, která je nám známá jako turistická destinace. Ale zdá se, že ani metalová scéna tam nebude špatná. První kapelou z těchto končin, kterou jsem poznal, je Agharti. Vznikli v roce 2009 a v listopadu 2013 jim vyšlo debutové album, které vůbec nepůsobí jako nedopečené nováčkovské dílo.
Agharti mají v čele zpěvačku Tinu, avšak házet je do pytle s názvem „gothic metal“ je nebudu. Jistě, prvky tohoto žánru se v jejich hudbě určitě vyskytují, nicméně spíš bych je označil jako melodickou metalovou partu. Muzika zní jako by spolu jamovali Evanescence, Lacuna Coil a Within Temptation, a Agharti to pozorovali z dálky a nakonec si řekli: „Je to dobré, to se nám líbí. My to však zahrajeme po svém a jinak.“
Chorvati mi přijdou na debutu „Change“ nesmírně energičtí a promyšlení. Skladby povětšinou nepřesáhnou čtyřminutovou stopáž, a když, tak jen těsně. Nehrají si na žádný prog a používají jednoduché schéma sloka-refrén-sloka-refrén. Jenže dělají to tak suverénně a dobře, že je deska nesmírně zábavná a propracovaná. Sloky mají v sobě mnoho nápadů, navíc Agharti dokáží s písněmi pracovat velmi organicky, závěry písní jsou velice dobře vygradovány. Poznávacím znamením jsou poměrně ostré sekané riffy velice umně doprovázené chytrými klávesami. Říkám chytrými, protože zní moderně a divoce. V některých momentech mi jejich zvuk připomene Pain. I když hrají Agharti hodně melodicky, někdy se opravdu utrhnou ze řetězu a servírují slušnou řežbu. Má to šťávu a prvek překvapení. Celkově musím složit poklonu za zvládnutou dramaturgii jednotlivých skladeb i celého alba. I s jednoduchými písničkami se totiž Chorvaté pěkně pomazlili a vybrousili téměř do dokonalosti.
Nemůžu si to odpustit - na Agharti se i hezky dívá. Tina je totiž moc hezká slečna a navíc se kapela může pochlubit stejně krásnou klávesistkou Ivou. Avšak nejsou jen na ozdobu. Obě dívky přispívají i jako skladatelky a starají se o všechny texty. Tina je nejen atraktivní, ale umí i pěkně zpívat. Její projev je čistý a velice civilní. Na nic si nehraje, žádné operní výlety. Její hlas se hodí skvěle do pop music, stejně tak ale nepostrádá rockový drive.
Nejlepší ukázkou toho, co hrají Agharti, je klipovka „Rise Again“. Přímočará a rychlá rytmika, chytlavý refrén, který se ze sloky vyvine velice přirozeně a ostrá mezihra, která donutí zaházet hlavou i toho nejostřejšího metalistu. Přál bych kapele pořádný nárůst popularity, protože tohle je debut jako hrom! Kdo má rád metal s dívkou za mikrofonem, neměl by ani na chvilku váhat.
|
