Ti The Quireboys jsou poslední dobou ale čilí. Fanoušek si zvykl na jejich desku vždycky čekat čtyři, pět let a ejhle. Po loňské „Beautiful Curse“ je tady tahle londýnská šestice s další várkou nové hudby, kterou pojmenovala „Black Eyed Sons“. Důvodů pro to může být několik. Ten nejhlavnější je asi fakt, že letos The Quireybos slaví celých třicet let na scéně a pětadvacet roků od vydání vynikajícího debutu „A Bit Of What You Fancy“, jenž jim zajistil grandiózní vstup na scénu.
Před tou dobou byla tvorba The Quireboys nesmírně vzrušující, protože na rozdíl od ostatních kapel tehdejší scény vsadili Londýnští na kovbojskou image a westernově okořeněný hair metal se špetkou stounovského ksichtu. Svou formu sice neopustili dodnes, ale od comebackového alba „This Is Rock n´Roll“ z roku 2001 působí všechno trochu chladněji a strojověji. Samozřejmě Spike má v hrdle stále pořádné struhadlo, což jej řadí k nejlepším pěvcům anglické, možná i celosvětové, rockové scény. Nápady na dobré skladby tam stále jsou, ale už chybí ten moment překvapení jako kdysi.
Ale to se stává. Jinak „Black Eyed Sons“ je pochopitelně dobrá deska, která drží laťku kvality na kdysi nastavené úrovni. Je na ní všechno, co by na desce The Quireboys mělo být. Ať už si vezmeme úvodní práskavou „Troublemaker (Black Eyed Son)“, která se pyšní riffem, za který by se nestyděl ani Keith Richards, nebo následující, zádumčivější „What To You Want For Me“ s vynikající sólovou kytarou, narazíte bezpečně vždy na klasické The Quireboys. Mezi další skvělé kousky můžeme zařadit rozhodně koncertní tutovku „Julianne“, baladickou „The Messenger“ nebo bluesově zakalenou „Double Dealin´“.
Možná znalec prvních dvou alb bude mít problém s tím, že se nějaké nápady v tvorbě The Quireboys opakují. To se ale děje už od comebacku, kdy tahle parta nepřišla s ničím novým, ale pouze svůj styl recyklovala. Ale ten styl byl vždycky dost osobitý na to, aby jej nechtěla tak snadno opustit.
Prostě a jasně. „Black Eyed Sons“ je typickým postcomebackovým albem The Quireboys. Rozhodně nedosahuje kvalit prvních dvou desek a je maličko za „This Is Rock n´Roll“ a minulou „Beautiful Curse“. Ale zase mi přijde o fous lepší než „Well Oiled“ a „Homewreckers And Heartbreakers“.
|
