Velebnosti, to jsem přeci já, vaše Cecilka! Ale kdepak, žádné slunce (a už vůbec seno a jahody) se zde nekoná. To jen německá kapela My Inner Burning udělala na svém třetím albu, nazvaném „Dead And Gone“ terno se svojí novou zpěvačkou Cecile Beelman. Ta do My Inner Burning přišla po revoluci, která rok předtím vytřásla z kapely kompletní rytmiku i Cecilčinu předchůdkyni (která taky nebyla žádné ořezávátko, o to víc mi je Cecilčin projev sympatičtější) a pokud něco dělá z „Dead And Gone“ záležitost na vícero poslechů (rozuměj nahrávku, která z velkého davu hudebně podobných spolků vyčouhne), je to právě civilně uvolněný, silný a přitom velice smyslný hlas nové posily u mikrofonu.
My Inner Burning se na „Dead And Gone“ pohybují v lehoulince potemnělých vodách houpavě melodického (s pojmem „gotického“ trochu váhám, ale nakonec by mi sem asi proklouznout mohl) a pohodově šťavnatého pop-rock-metalu, ve kterém (kromě skvělé zpěvačky) důležitou roli hrají klávesy, závany elektroniky, kousavé kytary a nekomplikované melodie. Vše patřičně vyvážené, takže nic zbytečně nevyčnívá, ani neschází, melodie jsou dostatečně přitažlivé, zapamatovatelné a přitom prosté jakékoliv podbízivosti. Pozornost si My Inner Burning dokáží udržet pestrostí, ať už mluvíme o tempu, náladách či emocích jednotlivých písni.
Je těžké z téhle soudržné kolekce doporučit nějakého reprezentanta. Když vedle sebe stojí s grácií zvládnutá popovka „I Come Undone“ vypůjčená od Jennifer Rush, živočišně chytlavá „Tell Me Why“ se špetkou vokální agrese a teatrálnosti, mazlivý vokál, opírající se o
akustickou kytaru a posléze bobtnající do strhující emotivnosti v „The Secret“, přímočará upalovačka „It All Falls Apart“, či civilně nenápadná (právě tady je Cecilka k sežrání, obzvlášť když se se svými hlasivkami podívá o schůdek níž) „Alive“, bez toho, aby si navzájem překážely, je jasné (a výčet by zdaleka nemusel končit), že tahle kolekce nabízí dostatek barev k prozkoumávání.
Možná je „Dead And Gone“ trošku nenápadné album. Alespoň v tom smyslu, že vás nepraští přes uši nic tak zásadního, aby se vám zježily chlupy na rukách jak na povel. Jenže síla tohohle alba je spíš než v hitovosti v příjemné náladě, písničkovosti, přirozenosti, rozmanitosti, snadné vstřebatelnosti a elegantně lahodném vokálu. Jednoduše moc sympatická muzika.
|
