A teď si dáme jednu trošku utopistickou… jednou z hlavních hvězd Majálesu se stává francouzská alternativ (pop)rocková formace Eyes of Verona. Tedy utopie…, ne, že by se svojí mládežnickou svěžestí, hopsavě optimistickou náladou i špetkou toho rockovna Eyes Of Verona nezapadli do dramaturgie této univerzálně univerzální a univerzálně neškodné události (já bych si dokonce troufl tvrdit, že přesně taková akce by jim byla šitá na míru), to spíš, kdo by je sem kvůli těmto vlastnostem tahal, když svého (mluvím o chutích, pomiňme kvalitu) máme dost, že?
První rok svojí existence završili tihle Frantíci vydáním EP „Chapter 1: The Fight“, na které letos navazují druhou („Trust“) a třetí („Glory“) kapitolou, shrnutými do jednoho celku, nazvaného „Ex-Voto“. Nevím, jak Eyes Of Verona vybojovali svojí první stať, za pravdu jim musím dát, že jejich muzika je uvěřitelná, ale že by jim přinesla kdovíjak velkou slávu si troufnu pochybovat. Eyes Of Verona jsou prostě davoví. Kromě energie (té mají na rozdávání), optimismu (ten z nich vyzařuje na míle daleko), záblesků rockové štiplavosti a sem tam dobrého nápadu (což jsou vlastnosti, které u takhle laděné muziky však považuji za nutnost), mi neleze z jejich muziky nic tak zásadního, co by člověka nutilo strhávat ze zdi plakáty hvězd a lepit si tam fotku tohoto spolku. I ten příjemně rozverný, silný a pružný hlásek zpěvandule Sophie coby nejsilnější zbraň kapely (dovede být až bezbranně křehká i drze vyzývavá) tak nějak zapadá do celkového schématu kapely, která dobře pobaví a druhý třetí den si horko těžko vzpomínáte na jejich jméno (anebo se vám plete s hromadou stejně ambiciózních mladých kapel).
Pokud bych si něco měl prohánět sluchovody častěji, vyhrála by svižně nadrzlá hopsačka se spratkovsky jedovým vokálním ocáskem (trošku mi z toho leze oprásklost Guano Apes) „Free The Swan“. Zabírají i oba kraťoučké atmosféricky emotivní otvíráky jednotlivých kapitol a k zahození nejsou ani písničkářsky laděné pohodovky. Jen ty momenty, na kterých si Eyes Of Verona asi zakládají nejvíc (usuzuju tak jednak z toho, že těchto skladeb je na desce největší počet a zároveň, že v životopise mají Eyes Of Verona coby směr své cesty uvedeno „alternativní rock“), mi přijdou strašně snadno zaměnitelné a zaslechnutelné kdekoliv.
Zábavná deska s krátkým poločasem rozpadu.
|
