V době, kdy Metallica byla na svém absolutním vrcholu, tedy po vydání Černé desky, se její členové jen nevyvalovali na kalifornských plážích a nepopíjeli drinky v některém z přilehlých mázhausů, ale kupodivu i pilně tvořili. Jak tehdy řekl Lars Ulrich, kapela vytvořila tolik materiálu, že to vydá na několik desek. Nakonec z toho byly dvě. Pochopitelně následovník Černého alba „Load“ a jeho o rok mladší bratříček „Reload“. „Jsou to jednovaječná dvojčata. Ten materiál jsme tvořili v jednu dobu,“ podotkl v jednom z mála poskytovaných rozhovorů kytarista Kirk Hammett.
„Reload“ tedy skutečně zní, jako kdyby „Load“ z ucha vypadl. Ten feeling, zvuk, postupy, nápady. V podstatě se jedná o rozvíjení postupů už z Černého alba, protože úvodní „Fuel“ by klidně na téhle komerčně nejúspěšnější desce Metallicy stát mohla. Má ostrý sekaný riff, do kterého Hetfield štěká svůj text. Ne náhodou se tahle skladba do současnosti jako jediná udržela v koncertním setlistu. Z toho po dlouhé době nakonec vypadla dvojka „The Memory Remains“, která byla druhdy jakousi výkladní skříní „Reload“. Pomalé, valivé tempo a vokální souboj mezi Hetfieldem a až dekandentně ujetou Marianne Faithfull. Pravděpodobně nadčasová věc, která zachytila tu dobu konce devadesátých let, tu depresi na rockové scéně.
Jenže tady tak nějak veškerá sláva „Reload“ končí. Následující „Devil´s Dance“ je sice dobrou záležitostí, která se tváří velmi tvrdě, ale přitom, až na Hammettovo nervní sólo, postrádá jakoukoliv invenci, což se v podstatě dá říci, i o dalších skladbách. Jasně, je tady dvojka „The Unforgiven“, která svým způsobem z celého konceptu desky vyčuhuje, ale v porovnání s jedničkou je o třídu horší.
Zbytek se slévá v jakousi jednolitou hmotu a působí jako odpad toho, co se nevešlo na „Load“. Na „Reload“ není tak význačných skladeb jako na jeho předchůdci. Naprosto chybí taková věc jako „Until It Sleeps“ a poprvé v historii Metallicy se vkrádá myšlenka, jestli tahle kapela je právem tak slavná a výjimečná. Ano, je, ale „Reload“ je tím typem alba, které prostě výjimečné není.
Je dlouhé, rozvleklé a těžko doposlouchatelné do konce. Možná má světlejší chvilky v podobě „Carpe Diem Baby“ nebo „Bad Seed“, ale to je asi tak všechno.
Ruku na srdce, když se zamyslíte nad skladbami, které kdy Metallica vydala, na které z nich si vzpomenete? Z „Reload“ tak maximálně na první dvě, ale zbytek? Tahle deska působí jako bonusový disk z „Load“, sama o sobě ve zkoušce času nemůže obstát. Průměrné, šedivé a příliš dlouhé album.
|
