V promo materiálech ke třetímu albu kapely Grai z východního Ruska je uvedeno, že se jedná o „powerful“ metal, nakombinovaný s jemným folkem. Já bych tuhle definici poněkud poupravil. Základ bych hledal v dominanci lidovosti, prodchnuté slovanštinou, kterou Grai zahušťují razantní rytmikou a přiměřeně agresivní kytarou. A díky tomu je album „Mlada“ hodně pocitová záležitost, která by mohla svým stylovým zaměřením cílit třeba na fanoušky Silent Stream Of Godless Elegy, byť pochopitelně hudba Grai čerpá z trochu jiného lidového zdroje.
Poměrně zvláštní je dramaturgie této nahrávky. „Mlada“ je tak trochu skluzavkou od metalu k folku. Hopsavé tempo úvodní „Borody“ (příznivci pijáckých halekaček pozor, z Graiovského soudku příliš opojného moku nekápne), chropot Jurije Bedušenka, dynamická rytmika i ostře riffující kytara se po hravém píšťalkově uvolněném úvodu zakosne do posluchače celkem nekompromisně, nadýchaný vokál Iriny Zybiny (pokud budeme hledat ten nejtypičtější ruský prvek nahrávky, je to právě hlas téhle děvušky) si poletuje nad vším děním a píšťalky vytrvale vykukují, ale nestrhávají na sebe ještě zdaleka tolik pozornosti. S následující „Krepkajou ochotou“ se pomalu začneme loučit s metalem (v tomhle případě skutečně intenzivně), valivá melodie a divoký rej čerpají z hrubé energie, folkové lehkosti i rozverně humpolácké nálady halekatelného refrénového motivu.
Od titulní „Mlada“ se do popředí dostává jednak čisťounký a vzdušný Irinin hlas, jednak se stále více začínají prosazovat flétničky, dudy, zazní i hostovské housle. Strhující energii (i v tomto lidovém bloku výjimečnou) v sobě skrývá „Genokos“, lidovka, postavená na sekaném riffu a smyslném proplétání ženského zpěvu (druhá holčina v kapele Aliya přikládá své hlasivky k dílu systematicky a pravidelně nejen v této skladbě) a z pocitovek pak dominuje kromě titulní skladby i houpavě posmutnělá „Poseju gore“. Podstatnou příchuť autentičnosti pak desce přidává domorodština, ve které je celé album nazpívané (aby snad ti později narození tuzemci a jiní inostranci nepřišli o kouzlo lidových příběhů, k dispozici je i textová příloha v angličtině).
(Potencionální) Finále desky vcelku netradičně tvoří dvě instrumentálky, ze kterých dýchá pohoda a zklidnění, a ve kterých lidové nástroje mají opět navrch, což jen potvrzuje to, že v případě Grai by se příslušná škatulka dala popsat jako FOLK-metal. Aby však konec desky nevyzněl příliš uspávankově, nabídnou Grai ještě dva bonusy. V melancholické „V objatjach Mary“ opět dojde na důraznější rytmiku i typicky ruské poletování jasného ženského vokálu (melodicky jedna z nejsilnějších věcí na desce a ne náhodou videoklip) a v závěrečné „Jaz“ se v chaotické melodii přetlačuje potrhle poťouchlá flétna s výrazně sólující kytarou.
Po prvních dvou kouscích jsem v aktuální desce Grai hledal nástupce rozjuchaných a divokých nálad Arkony. Ačkoliv tahle tvář kapele sluší, přece jen se Grai ve zbytku desky (a sluší jim to neméně) zaměřují na hrátky s atmosférou a (často zasněnými) pocity. Velice dobře zvládnutý decentní folk-metal, který ani na okamžik nezapře zemi svého původu.
|
