Dnes už je kapitola Johnny Crash dávno uzavřená, přesto se tohle jméno objevilo i v roce 2014. Ovšem po hlubším prozkoumání se přišlo na to, že deska „Fight The Cause“ nepochází z pera téhle britsko/americké pětice, nýbrž že se jedná o německou kapelu, čerpající z odkazu AC/DC. Na lep téhle zprávě jsem sedl i já a neprozřetelně vypustil do světa, že ti američtí Johnny Crash se vrací s novou deskou. Bohužel to není pravda a proto tak zůstanou dvě alba „Neighbourhood Threat“ a „Unfinished Business“ jejich jedinými zápisy v diskografii. Přestože tahle kapela neudělala nikdy velkou díru do světa, podíváme se na jejich krátkou kariéru, protože obě alba mohou dnes působit jako pořádně bouřlivý svědek doby, kdy středobodem celé světové scény byly kluby na Sunset Boulevardu v Los Angeles.
Tam se také tahle kapela dala v roce 1986 dohromady, když zpěvák Vic Wright dal sbohem své rodné Anglii poté, co se jeho kapela Tokyo Blade na smrt pohádala. Wright pořádně nasál atmosféru právě kulminující vlny hair metalu a protože jeho jméno nebylo díky Tokyo Blade úplně neznámé, spoluhráče sehnal velice záhy. Spolu s kytaristou Christopherem Stewartem (který v té době také zakládal kapelu, takže není úplně jasné z čí hlavy Johnny Crash přesně vznikli) tak zanedlouho vytvořili vcelku plodný a sehraný skladatelský tandem. Napřed si ale Wright osvojil nové jméno. Přece jen Vic Wright může být třeba i prodavač bot, ovšem pro chlápka aspirujícího na to stát se rockovou hvězdou je Vicki James Wright mnohem lepší.
Přestože tahle kapela vznikla na přelomu let 1985 a 1986, získat smlouvu jí trvalo pekelně dlouho. I když doba jejich muzice, která ještě obsahovala pár vlivů Nové vlny britského heavy metalu (jejímž představitelem byli právě Tokyo Blade), po většinou ovšem stála na vysokooktanovém rock n´rollu, přála. Johnny Crash pak napomohl obří úspěch „Appetite For Destruction“ od Guns n´Roses, protože Wright byl tak trochu axlovským typem zpěváka a konečně se v roce 1989 v Ocean Way Studio v Los Angeles mohlo začít nahrávat debutové album „Neighbourhood Threat“.
Z něho jako první vyběhl na obrazovky MTV singl „Hey Kid“, který celé album otevírá a už už to vypadalo na to, že tahle partička přece jen bude mít úspěch. Jenže to už byl rok 1990 a pro Johnny Crash bylo trochu pozdě. Úspěch „Appetite For Destruction“ byl sice obrovský a Johnny Crash a řadě dalších kapel nejprve pomohl, jenže vydávané desky stále zůstávaly v jeho stínu, nemluvě o tom, že už v Seattlu číhala ve svých otrhaných hadrech Nirvana, aby k nepoznání změnila tvář hudby.
„Neighbourhood Threat“ je přitom dobrá deska, která je plná výbušných skladeb a navztekaného hlasu Wrighta. Ať už je to právě pilotní singl „Hey Kid“ nebo neméně úderná dvojka „No Bones About It“, bouří kytarový tandem Christopher Stewart – August Worchell jako o život a sází za sebe riff, prokládaný prstolamným sólem. Navíc je podporovali Danny Stag a Johnny B. Frank z tehdy velice úspěšných Kingdom Come, čímž hudba Johnny Crash dostala ještě větší esprit.
Jak bylo tou dobou zvykem, většina alba jede ve svižných kolejích. A ať už vezmete nasupenou „Axe To The Way“, kytarovou prací udivující „Trigger Happy“ nebo takové „Crack Of Down“ či „Sink Or Swim“, dostanete vždy pořádnou porci rock n´rollu, který sice dnes může znít už trochu zastarale, ale na tehdejší dobu byl právě díky svému vysokému kick ass efektu tím, co kapelu směřovalo spíše do hudebního undergroundu, kde se hraje více na poctivost, než na špičky hitparád. A i když Wright a jeho parta vytáhne baladickou „Freedom Road“, buďte si jisti, že k takové „When The Children Cry“ nemůže mít dál. A to nemluvě o otřískané „Baby´s Like A Piano“, což je v podstatě totální pijácké blues.
Jak už jsem zmínil, „Neighbourhood Threat“ je dobrá deska. Dokument doby, ale ani dnes nepatří k těm deskám, které by si zasloužily úšklebky. Její síla spočívá v tom, že kapela kašlala na to, aby udělala komerční hit, který by jim zaručil pěknou haldu dolárků, ale udělala pořádnou porci ostré rock n´rollové hudby. Když se brzy sestava rozsypala, byla tohle ta nejšťastnější chvíle v jejich krátké kariéře.
|
