Folk-metal. Styl, který si v získal spoustu příznivců a zároveň styl, který umí být až neskutečně rozmanitý. V těchto dnech vychází album “Mlada” ruské kapely Grai, která ho zároveň aktuálně propaguje v naší domovině. A jejich pojetí hudby by mohlo být dokonalou definicí úvodního pojmu, neboť lidové motivy a spojení s přírodou hrají v jejich životě i tvorbě velmi důležitou roli. Rozpovídali se o tom kytarista Ruzveld a basák Jurij.
Můžeš mi prosím představit Grai? Který moment z vaší historie považuješ za ten nejdůležitější?
Ruzveld: Zdravíme z Ruska! Jsme rádi, že vás můžeme všechny pozdravit! Grai momentálně tvoří 5 lidí a to zpěvačka Irina Zybina, kytarista Ruzel “Ruzveld”, Aliya “Leta”, která zpívá, hraje na flétny a dudy, basák Yuri “Sadist”, který má na starosti i growl, – bass, growl a lidové nástroje a na bicí hraje Il'nur Zarev. Každá událost v životě naší kapely je pro nás důležitá, ať už jde o zkoušku, koncert nebo když se jen tak sejdeme, abychom prodiskutovali co se zrovna děje a nebo si jen oddechli v přírodě.
Pokud vím, vaše původní jméno bylo „Raven Blood“. Souvisí nějak jméno Grai s tímto názvem a co bylo inspirací pro vaše jméno? A co mi povíš k vaší image, lidové kroje u holek a symbol slunce u kluků – má tahle image pro vás nějaký konkrétní význam?
Ruzveld: Jo, to máš pravdu. První název naší kapely zněl „Raven Blood“. A je to nerozlučné spojení, ve kterém jsme chtěli do názvu kapely zahrnout propojení s ptáky, nebem, sluncem a podobně. A tak inspirací pro název kapely byla lehká hudba a tvořivost. Co se krojů týká, tak se jedná o design, který si vytvořily samotné holky, naše trička s obrázkem slunce symbolizují světlo, život, teplo, protože Slunce je zdrojem života. Takže to pro nás velmi konkrétní význam – chceme lidem přinést to, co dává Slunce každému z nás.
Jurij: Ani nevím proč, ale na začátku tohoto století bylo velice módní spojovat název kapely s nějakým temným zvířetem či ptákem, jako vlci, či havrani. Pokud jde o mně, Grai je jedním z unikátních zvuků přírody. Ten, kdo má blízko k přírodě asi ví, co mám na mysli. Žijeme v lesích, takže křik ptáků je pro nás čímsi posvátným.
Grai fungují již devět let. Co se za tuhle dobu v kapele změnilo, jaké jsi měl s kapelou ambice na vašem začátku a co se ti z nich podařilo naplnit? Jaké ambice a plány máš s kapelou nyní?
Ruzveld: Za největší změnu v kapele nelze označit jedinou událost. V roce 2010 došlo ke změnám v sestavě, kdy nás opustili dva tehdejší členové. Pak přišli jejich nástupci – Jurij, Irina a teď máme i nového bubeníka Ilnura. Dalším důležitým okamžikem bylo vydání našich alb v Evropě, turné v Polsku a v tomhle roce i v dalších zemích. Naším původním snem bylo dát dohromady fungující kapelu a to se nám už splnilo. Dalším cílem je pro mě představit kapelu na koncertech v různých zemích, okouknout, jak hrají jiné kapely, vydat nové album „Mlada“ a potom začít připravovat materiál na nová alba, se kterými bychom chtěli posluchačům udělat radost.
Jurij: Sny se vyvíjejí, po čase mění svoje odstíny, formu i tvar. Takže když jsem začal hrát s Grai, chtěl jsem mít kolem sebe partu nových kamarádů. A to se mi beze zbytku splnilo. Dneska to jsou pro mě dva bratři a dvě sestry, na které se můžu stoprocentně spolehnout za jakékoliv situace, a to se týká nejen naší společné práce. Pochopitelně, že tak jako v každé fungující a šťastné rodině dochází k různým názorovým rozdílům, tak se s nimi setkáváme i my.
Pojďme se pobavit o vašem novém albu. Můžeš ho představit našim čtenářům?
Ruzveld: Příprava alba „Mlada“ začala téměř okamžitě po vydání předchozí desky „O Zemlje rodnoj“ a trvala asi dva roky. Takhle dlouhá doba to byla především proto, že jsme zároveň hodně koncertovali, ještě žádné album jsme nepřipravovali tak dlouho. V létě loňského roku jsme šli do studia, ale nahrávání se díky koncertům natahovalo, zároveň jsme měli i problémy v samotném studiu. Nahrávání jsme dokončili na začátku letošního roku, kdy se práce na masteringu ujal Alexej Stecjuk ve studiu Drygva. A pak jsem začal hledat label, který by desku vydal, což taky zabralo nějakou dobu a zároveň jsme začali pracovat na obálce s Andrejem Andrejevem. No a na začátku léta jsme podepsali smlouvu s Noizgate Records. Díky nim budete mít možnost brzy slyšet a vidět album, jehož realizace pro nás byla fakt obtížná.
Jurij: Album „Mlada“ je jedním z nejkontroverznějších alb Grai. Jsou na něm ty nejodvážnější nápady, některé jsme vyhodili, některé další jsme si schovali napříště. Některé skladby prostě zůstaly nedokončené a v tom je jejich kouzlo. To se týká třeba skladby „Kreposť“, kterou jsme původně chtěli dělat i se zpěvem, napsali jsme k ní nádherný text, ale prostě žádným hlasem, který jsme vyzkoušeli, se nepodařilo vystihnout ten prožitek, který skladba nabízela, a proto je na albu pouze v instrumentální podobě. Doufám, že další deska bude ještě zajímavější, díky těm nápadům, které chceme dotáhnout do konce. No ale na to dojde až po našem aktuálním tour.
Které ze skladeb na albu nejvíc věříš, která je tvůj největší favorit?
Ruzveld: Celá deska je pro mě to nejdlepší, co kdy Grai dokázali! A skladby „Krepkaja ochota“ a „Mlada“ považuju za hity, které se prosadí ve světových hitparádách!
Jurij: Mám nejradši skladby „Mlada“, Obnimaja burju“, Poseju gore“.
V čem je dle Tebe největší rozdíl mezi debutovým albem „Polyn – Trava“ a „Mlada“?
Ruzveld: Podle mého je hlavní rozdíl v tom, že „Polyn-trava“ je smutnější a „Mlada“ je mnohem veselejší. A také je rozdíl v kvalitě, protože jsme dříve neměli tolik zkušeností s nahráváním, jako nyní.
Jurij: Ty desky samozřejmě lze srovnávat, ale já bych nebyl objektivní při srovnávání hudby, takže můžu jen říct, že zvuková kvalita aktuální nahrávky je mnohem vyšší.
Co považuješ za typické pro ruský národ a pro ruskou hudbu, potažmo pro hudbu Grai?
Jurij: Rusko je obrovská země, která je domovem pro mnoho národností. Každá z těchto etnických skupin má svůj vlastní jedinečný odstín jak v hudbě, tak v jiných uměních. Pro lidovou tvorbu je typické využití lidových nástrojů, ať už se jedná všelijaké dechové nástroje, harfu, balalajku či třeba harmoniku. Pro hudbu Grai jsou velmi důležité melodické party flétny, dudy a zpěv, ty dodávají tu pravou lidovou příchuť. Rytmická sekce je pak v určité opozici k lidovým motivům, pracuje s moderními rytmy a stupnicemi a tím je vytvářen jedinečný zvuk každé skladby.
Nebývá příliš obvyklé natočit videoklip na skladbu, která je označována jako bonus. Proč padl výběr právě na „In The Arms Of Mara( (mimochodem jedna z mých nejoblíbenějších písní na albu) a proč je tahle skladba uvedená jako bonus?
Jurij: Skladba „V objatjach Mary“ byla produkována jako internetový singl, takže nemohla být hlavní skladbou desky, protože klip i skladba už dávno létají po internetu. „Mlada“ je jedna z nejnovějších koncepčních kompozic, která nás inspirovala při tvorbě celého alba.
Na podporu alba právě startujete šňůru po Evropě. Co si od koncertů v Evropě slibuješ, máš nějaké povědomí o tom, nakolik jsou Grai známou kapelou v zemích, kam se chystáte? Co můžou návštěvníci očekávat od vaší show?
Jurij: Doufáme, že pro lidi v Evropě bude zajímavé mrknout se na výstřední kapelu z Ruska, a tímhle všechny zvu a doufám, že se uvidíme! Připravili jsme si velice cool set, ve kterém zazní nejen skladby z novinkové desky, ale i pár starších písní, které si lidi nejvíc oblíbili.
Kdo nebo co měl největší vliv na tvoje rozhodnutí věnovat se muzice?
Jurij: Hudba mě obklopuje celý můj život. Můj otec hrál na různé nástroje, výborně zpíval, což bohužel já neumím. Už od dětství jsem viděl mnoho otcových vystoupení a poslouchal jsem díky tomu hudbu. Takže já jsem nemusel dělat žádná rozhodnutí, já prostě žiju hudbou a hudba žije ve mně.
Které kapely měly největší vliv na formování tvých hudebních chutí? A co si rád poslechneš dnes?
Jurij: Když jsem byl menší, tak na mě měli vliv ti, kteří hráli jazz-blues-rock, zabíral na mě i funk, později mě zaujal heavy metal, poslouchal jsem třeba i Cannibal Corpse a jiné deathové kapely. V současné době dávám přednost progresivním stylům – MathMetalu, MathCoru. Líbí se mi jejich sound, lámané rytmy, rád bych upozornil především na skladatele a umělce Tosina Abasiho, který mě velice inspiruje svojí hrou. No a funk a jazz-blues budu mít ve svém srdci navždy.
Máš radši práci ve studiu nebo živé koncertování?
Jurij: Práce ve studiu je vzrušující zážitek, který ti dává naději. Když si poslechneš poprvé svou nahrávku, vždycky dumáš nad tím, jestli se to bude lidem líbit. Vždycky si představuješ, jak na to lidi budou reagovat. Ale ta energie, ten drajv, o který se dělíš s publikem na pódiu, to se nedá s ničím srovnávat. Jsou to pocity natolik rozdílné a zároveň neporovnatelné, že jeden bez druhého nemůžou pořádně existovat. No a já doufám, že naše hudba se lidem líbí, protože do ní vkládáme všechno, co v nás je.
Kolik času a energie investuješ do Grai, máš čas věnovat se i něčemu jinému a je pro tebe odezva dostatečně naplňující? Je možné se prostřednictvím hudby, potažmo folk-metalem v Rusku uživit nebo musíš chodit do klasické práce?
Ruzveld: V poslední době mi kapela zabírá ohromnou spoustu času. Nahrávání a vydání desky, příprava na tour, mnoho zkoušek, rozhovorů, komunikování s posluchači a další spousta věcí s tím spojená. Kapela musí jít s dobou, vstřebávat všechny novinky, tak, aby mohla sama dosáhnout ve své práci maxima. Prakticky veškerý náš volný čas investujeme do Grai! Pochopitelně, že si rádi i oddechneme, což je u nás obvykle spojené s výletem do přírody – zarybařit si, vykoupat se, sníst si šašlik, posedět si v noci u ohně, u toho si zazpívat, zavtipkovat a přespat pod stanem. No a mimochodem, to je nejlepší doba na to, aby přišla nějaká inspirace a nápady pro nové kompozice! Bohužel, v naší zemi se nedá uživit pouze hudbou, tedy alespoň ne tím stylem, který hrajeme. Takže všichni členové Grai musí chodit do práce, abychom měli nějaký příjem. Samozřejmě, že bychom chtěli věnovat se pouze hudbě, ale v současné době a v současném prostředí to možné není. Alespoň, že si to navzájem nepřekáží. Alespoň nyní.
A moje tradiční otázka na závěr – je nějaká otázka, na kterou se tě nikdo z novinářů nikdy nezeptal a ty by sis na ní přál odpovědět? Pokud ano, sem s ní ;-).
Ruzveld: Jasně, že je. Ještě nikdo se nás nezeptal na naše rodiny, děti, svatby. Ale víš, co, asi bych ti na to stejně neodpověděl!
|
