Jak asi rezonuje syrová poezie ve věčném tichu? Ale ne, debutové album „Raw Poetry“ italských symfogotiků Eternal Silence na tuhle otázku odpověď neposkytne. Eternal Silence nemají potřebu (a ani inspirace) filozofovat. Eternal Silence si totiž bez nějakých kliček raději nabírají z osvědčených žánrových zdrojů, snaží se do nich otisknout své vlastní já a přitom se poohlížejí po cestičkách těch, kteří se už prodrali na špici, anebo aspoň do povědomí fanoušků. A tak není problém najít stopy Within Temptation (z jejich dřívějších alb), Epicy, či Nightwish - proti těmto jménům jim však chybí větší špetka rafinovanosti, aby se jejich motivy zadíraly pod kůži trvanlivěji - ale narazit lze třeba i na melodiku jako z dílny Skylark, modernost Lacuny Coil, či lehoučkou hravost Arven. Na druhé straně, Eternal Silence ani nespadnou do toho strašně snadno prokouknutelného druhého sledu (charakterizujme jej třeba pomocí kapely Rawkfist), jehož nápady se rychle vyčerpají, případně se na vás vyvalí tuny přeslazené hmoty.
Jednoduše řečeno, máte-li rádi klenuté melodie, košaté klávesy, sebevědomý ženský vokál, který umí vystoupat do operních výšek, ale i dravě zhrubnout, či se smyslně ponořit do hlubokých vod, očekáváte, že kytary se nebudou jen ustrašeně schovávat (kdovíjak kousavé riffové palby se však také nedočkáte) za klávesovou hradbu a oceníte i nějakou tu chlapskou vokální výpomoc ,bez toho, aby muselo dojít na klišovitý chropot, asi najdete snadno s Eternal Silence společnou řeč. Pravda, může trochu překážet již naznačený fakt, že momentů, které vám v hlavě zůstanou, zase tolik nebude (a nakonec u toho jednoho z nejsilnějších v „Incubus“ budete po očku pokukovat po Peteru Tägtgrenovi, zda Věčné Ticháče se svými Pain neokřikne, ať už jsou zticha…), či skutečnost, že deska je trochu neuspořádaná (sami Eternal Silence tvrdí, že je to důsledek dlouhé doby, během které jednotlivé skladby vznikaly). Ale aby bylo jasno, nahrneme-li pozitiva a negativa z tohoto odstavce na jednu hromadu, výsledek vůbec nebude špatný.
Shrňme si to. Eternal Silence mají zpěvačku s přitažlivým hlasem, šikovné muzikanty a mají celkem dobré nápady a i přes to, že se v článku objevuje pár přirovnání k hudebním kolegům, nejedná se o pouhou lacinou kopírku. Teď mají navíc v rukou i slušné debutové album. Kromě té tolik potřebné dávky štěstí by to možná chtělo ještě hrst větší osobitosti, nějaký ten šlahounek jedinečnosti a hit (i když na „Raw Poetry“ by se dva tři potenciální kandidáti najít dali). A pak by ta (dneska průměrná) šance na útok na leadera symfogotické scény byla o něco větší.
|
