S klidným svědomím můžu označit rok 1980 za přelomový. Tento rok totiž bývá označován jako ten, kdy se zrodila Nová vlna britského heavy metalu (NWOBHM), hnutí, které se už delší dobu formovalo v řadě zkušeben po celé Velké Británii. Hnutí, jehož stěžejní kapely čerpaly právě z desek Judas Priest, a ke kterému se Judas Priest hned připojili, aby se stali jeho vůdci. A není lepší příklad desky, která by tuhle vlnu vystihovala lépe než „British Steel“. Slavné desky, která Judas Priest dostala na samý vrchol popularity, na jejímž výsluní se kapela vyhřívala dalších deset let.
Nahrávat tenhle počin začali Judas Priest už pár dní po Novém roce 1980. Už bez Lese Binkse za bicí soupravou, ale s novou posilou v podobě zkušeného Davea Hollanda. Ten si už od začátku sedmdesátých let brousil ostruhy u v jistých kruzích velice respektovaných Trapeze, a posléze se podílel i na sólovém debutu Glenna Hughese (ex-Trapeze, Deep Purple) „Play Me Out“.
Stačí zmínit dvě skladby z této desky – „Breaking The Law“ a „Living After Midnight“ a každý už je doma. Jasně, tyhle dvě věci tuhle desku táhnou, ale rozhodně se nejedná o desku dvou skladeb. Tady, v případě „British Steel“, se dá říci, že ať vezmete jakoukoliv skladbu, tak narazíte na klasiku. A to i v případě dvou méně výrazných skladeb „You Don´t Have To Be Old To Be Wise“ a „The Rage“ (s vlivy reggae!). Desku však ženou kupředu jiné věci. Ať už zmíněné dvě megahitovky, které „British Steel“ dovedly (jako první desku Judas Priest) k platinovému ocenění v Americe, tak i řada dalších skladeb, které se postupem času staly rovněž klasikami.
Ať už je to otvírková šleha „Rapid Fire“, která je jasným signálem, že doby se v Judas Priest mění ve prospěch nově se rodící scény, symbolická „Metal Gods“, která nakonec dala přezdívku samotnému Robu Halfordovi, nebo zpěvná „United“, jenž pokračuje v tradici, kterou nastolila na minulé desce podobně laděná „Take On The World“. Za zmínku rozhodně stojí závěrečná rychlopalná „Steeler“, protože to je jedna ze skladeb, které jmenoval Lars Ulrich mezi těmi, kvůli kterým se rozhodl založit Metallicu.
Toho roku vyšly z britských ostrovů skutečně silné desky. Ať už si vezmeme, že se svým bezejmenným debutem přišli Iron Maiden, Diamond Head vydali také svou fantastickou prvotinu „Lightning To The Nation“, Saxon se po spíše hardrockovém debutu vyprofilovali s „Wheels Of Steel“ a semínka svému budoucímu nezaměnitelnému stylu zaseli i Def Leppard s debutem „On Through The Night“. Všechny tyhle desky jsou bezesporu vynikající, především v případě Diamond Head, ovšem nad nimi se tyčí právě „British Steel“ jako ta, která přesně definovala, co to je Nová vlna britského heavy metalu.
|
