Úspěch v Americe byl v polovině osmdesátých let pro Judas Priest alfou a omegou jejich kariéry. Přestože „Defenders Of The Faith“ v prodeji za průlomovým „Screaming For Vengeance“ trochu pokulhávalo, stále se jednalo na evropskou metalovou kapelu o úspěch obrovský a Judas Priest byli v té době citováni jako ten nejklasičtější příklad heavy metalu. Mládež po celém světě jim ležela u nohou. Ovšem Birminghamští prostě chtěli Ameriku pokořit ještě víc. Proto přijali vystoupení na monstrózní akci Live Aid, kde 13. července 1985 na stadionu J.F. Kennedyho ve Philadelphii zahráli „Living After Midnight“, „The Green Manalishi“ a „You´ve Got Another Thing Comin´“.
A právě tady se začalo spekulovat co dál. Zvolna se rozbíhalo natáčení další desky a první rozhodnutí bylo rezignovat tentokrát na evropská studia a přesunout se do Compass Point Studios na Havaji. Navíc producent Tom Allom v té době pracoval i s řadou amerických kapel jako Rough Cutt, Loverboy nebo Y&T, jež začínaly slavit úspěchy a Tom chtěl právě i Judas Priest převést přes práh doby a dodat jim americký mainstreamový esprit.
K tomu nebylo ani zapotřebí nijak měnit skladatelské zvyklosti kapely, protože heavy metal tehdy ještě platil za muziku skutečně moderní, ale bylo zapotřebí přistoupit jinak ke zpracování. Přece jen americkým posluchačům evropská urputnost (která se v náznacích projevovala v minulosti i u Judas) nijak neimponovala a proto bylo třeba sound odlehčit a dát mu mainstreamovější kabátek. Proto z dnešního pohledu může „Turbo“ působit tak trochu jako prefabrikát doby, ovšem mám za to, že i tentokrát ze sebe Judas Priest dostali to nejlepší, co v nich v té době bylo.
Na ty nejskalnější (čti nejzabedněnější) fanoušky hned úvodní rozjezd titánského otvíráku „Turbo Lover“ působil jako studená sprcha, protože zvuk se za použití kláves a kytarových syntezátorů přiblížil k mainstreamu, čímž samozřejmě trochu utrpěla tvrdost, ovšem rozhodně ne schopnost kapely napsat další ze svých geniálních songů. A těch, které se mohou dnes řadit do zlaté studnice kapely je tady mnohem více. V podstatě se dá říci, že do třetice se Judas Priest podařilo udělat desku, kde co skladba, to skvost. Když pomineme dvě trochu, ale skutečně jen trochu slabší „Parental Guidance“ a „Wild Nights, Hot & Crazy Days“, dostane se posluchači opět mistrovského kousku. Věci jako další singl „Locked In“ (s trochu infantilním videoklipem), stadionové vyřvávačky „Private Prophecy“, „Rock You All Around The World“, „Hot For Love“ (výtečný úvod by se hodil k leckteré industriální partě té doby) či „Reckless“, pak korunuje mrazivě metalová „Out In The Cold“ a dnes je jasné, že celá deska „Turbo“ je znovu další klasika žánru.
Po vydání to tak jednoznačné nebylo. Kapela sice slaví v Americe další platinovou desku, nahrávka si dobře vede i v Kanadě nebo v Austrálii, ovšem akcie kapely v domovské Británii začínají povážlivě klesat. Album se sotva vyškrábe na třiatřicátou pozici hitparády, což je nejhorší umístění od „Sad Wings Of Destiny“. Tehdy prostě evropští fandové „Turbo“ nepřijali. I když čas tuhle averzi už smyl, jisté je, že „Turbo“ zůstává v diskografii Judas Priest jedním z nejkontroverznějších počinů. Popřít ale rovněž nelze to, že patří i k těm nejlepším. Třetí desítka v řadě…
|
