Když v roce 2007 oznámil Max Cavalera, že se dává znovu dohromady se svým bratrem Igorem pod hlavičkou Cavalera Conspiracy, očekávání byla velká. I když se zajisté nenechalo očekávat, že by oba bratři opět rozsekali hudební svět jako v letech 1989 až 1996, ale jako vzpomínka na zlaté časy, kdy stříleli takové nesmrtelné songy jako „Dead Embryonic Cells“, „Refuse/Resist“, „Territory“ či „Roots Bloody Roots“, tahle kapela fungovat mohla. Velmi slušné debutové album „Inflikted“ to jen potvrdilo a duch staré Sepultury byl najednou zpátky.
Jenže dvojka „Blunt Force Trauma“ nemilosrdně ukázala, že staré časy jsou už definitivně pryč a odhalila už pár let známý fakt, že Max pálí jednu desku za druhou bez ohledu na kvalitu. Letos k jeho letitým Soulfly přibyl ještě hvězdný projekt Killer Be Killed (mimochodem asi nejlepší deska, na které se Cavalera za posledních dejme tomu deset let podílel) a ihned po vydání debutu Max ohlásil, že v říjnu vyjde třetí deska Cavalera Conspiracy. Vyšla. A opět jsme u toho samého problému. Znovu narážíme na fakt, že Cavalerovi vysychá studnice nápadů, zejména ve frekvenci desek, které poslední dobou chrlí do světa.
„Bude to můj a Igorův návrat ke kořenům. K tomu jak jsme začínali,“ tvrdil v rozhovoru Max Cavalera a časově „Pandemonium“ směroval někam mezi „Beneath The Remains“ a „Arise“. V podstatě se návrat do tohohle období, co se týče rychlosti a dravosti, koná. Jenže s tím rozdílem, že Max už není tak nabitý neotřelými nápady a jeho tvorba v současnosti rozhodně není revoluční. Jeho vokální projev časem čím dál více klesá k dechovému murmuru a melodií je v něm čím dál méně. Stejně tak jako v tvorbě dnešních Calavera Conspiracy. Hned úvod desky v podobě „Babylonian Pandemonium“ a „Banzai Kamikazi“ je jen bezhlavá, samoúčelná řežba, prostá záchytných bodů. Jenže bohužel tak to pokračuje i dál.
Jak sám Cavalera v rozhovoru přiznal, svého bratra, po mnohem měkčích Killer Be Killed, nutil stále k šílenému tempu bicích a proto Igorova hra pozbyla ten půvab, který měla, když naprosto geniálně rozehrával svou soupravu v houpavých groove skladbách typu „Territory“, a díky čemuž činil tehdejší tvorbu Sepultury revoluční.
Proto vrchol „Pandemonium“ spočívá ve vrstvenějších skladbách jako „Insurrection“ a „Cramunhao“ (výborné kytarové sólo), kterým ještě může sekundovat dvojice bonusových skladeb (paradoxně) „Deus Ex Machina“ a „Porra“, což je moc pěkná vzpomínka na desku „Roots“. Zbytek je v podstatě materiál, který kolem vás proletí a stejně si z něj nic moc pamatovat nebudete.
„Pandemonium“ je třetí deska Cavalersa Conspiracy a je to deska rozhodně nejhorší. Nejedná se sice o až tak bezduchou, řežbu jako v případě posledního Phila Anselma, ovšem ta dušička současných Calavera Conspiracy je maličkatá a unavená jako zajíc po dvacátém honu. Čas na reparát ale ještě zbývá.
|
