Co nejprve vypadalo jako Jandův žert, je nakonec skutečností. Olympic skutečně vytváří i na sklonku své kariéry trilogii, která sice nebude mít takový dopad, jako svého času „Prázdniny na Zemi“, „Ulice“ a „Laboratoř“, ale přece jen určitě má něco do sebe. Po „Souhvězdí šílenců“ tu máme dvojku v podobě „Souhvězdí drsňáků“, o kterém kapela ještě před vydáním prohlašovala, že se bude jednat o tvrdší, rockovější, možná až metalovější desku. V osmdesátých letech to také na albech „Bigbít“ a „Když ti svítí zelená“ vyšlo, tak proč ne teď.
Hned zprvu musím upozornit, že žádné druhé „Jako tele na vrata“ se tentokrát nekoná, ale oproti písničkářštější formě „Souhvězdí šílenců“ přece jen kapela svůj výraz přitvrzuje a možná proto k otvíráku (pokud nepočítáme Jandovo sólové představení v intru „Mám radost ze života“) „Leguán“ napsal vydařený text Vlasta Henych a Olympic tu skladbu pojali jako oslavu hardrocku osmdesátých let. Na svou metalovou chvilku právě z období „Když ti svítí zelená“ si Janda a jeho parta vzpomenou v ostře heavy záležitosti „Muzikál“, ale i v absolutně nevýrazné „Je to tak“, která je jednou z nejslabších položek alba.
Kupodivu, i když Olympic prohlašovali, že ta deska bude mnohem tvrdší, její největší přednosti leží v těch klidnějších skladbách a proto jako nejlepší mohu s klidem označit nádhernou bluesovou „Němá“, kde Janda svůj už trochu dýchavičný projev (což mu samozřejmě nikdo nemůže vyčítat) vyvažuje naprosto úchvatnou kytarovou hrou a „Noc horká jako dech“, kde zase prim hraje klavír Jiřího Valenty.
K těm lepším kouskům celé kolekce můžeme zařadit také věci z druhé části alba jako „Láska divoká“ a nostalgicky pojaté jak titulní „Souhvězdí drsňáků“, tak i „Průserář“. Na druhou stranu jsou tu, jak už to tak bývá, skladby, které se zrovna dvakrát nepovedly. Už jsem zmínil těžkopádnou „Je to tak“, do téhle kategorie patří rozhodně podivná „Dlouhán“ a „Tancovačka“ s kostrbatým textem. Tady jako kdyby si na sebe Olympic naložil moc velký úkol v podobě mustru „co rok, to deska“ a vypadá to, že pak na album nacpou i skladby, které by za normálních okolností skončily na smetišti dějin.
Možná tady někomu může chybět větší hit, ale o ten se Olympic už snažit nemusí. Jak řekl Janda, rádia jejich novou tvorbu bezostyšně ignorují a stále budou dokola omílat „Jasnou zprávu“, tak proč se nutně snažit složit něco, čím by se kapela zalíbila masám. I na novince má kapela několik opravdu dobrých skladeb, které by se mohly stát hity, k čemuž ovšem asi nedojde. Jen se mi pořád na mysl vkrádá ten pocit, že „Souhvězdí šílenců“ se přece jen povedla o něco víc…
|
