Měl jsem velkou radost, když nám redakce dorazila nabídka k recenzi novinky slovenských metláků Tristana. Jednak se mi jejich druhé album „Zircon Street“ líbilo a jednak jsem neměl nejmenší ponětí, že už je na světě jeho následovník. S prvním spuštěním desky jsem tedy ani trochu neotálel. Jenže ouha, radost se velmi rychle proměnila v pocity velkého zklamání. Ale postupně…
Slováci dříve hráli power metal, což ovšem na aktuální novince „Virtual Crime“ dále neplatí. Již samotný název a přebal alba zaváněl modernou, to ale ještě nemusí vůbec nic znamenat, chlácholil jsem se před poslechem. Hned první song „Resurrection“ mě ale krutým způsobem vyvedl z omylu. Zapomeňte na svižné žánrové skladby a jejich adekvátně šlapavý rytmus. Tradicionalismu bylo odzvoněno, nyní se jde naproti moderně. To by pořád nemuselo být nic závažného, pokud by zůstalo pouze u často použitých elektronických efektů. Ty totiž můžou tvořit s power metalem příjemnou symbiózu (viz kapely 4th Dimension nebo Waterland) a navíc to pořád působí originálně a neotřele. Co však rozhodně nepůsobí jedinečně, jsou (velmi zaměnitelné) nu-metalové, corové a groovy riffy. A právě ty jsou na nové desce v přední linii.
Aby to ovšem bylo ještě méně nápadité, jsou do toho přimíchány harsh a growl vokály, které si to samozřejmě rozdávají s melodickým zpěvem. Ten je jediným pojítkem s bývalou tvorbou Tristany, ovšem pouze tenkrát, když je podbarven chytlavou melodickou linkou. Podobných momentů na desce sice pořád nalezneme dost (nejčastěji v bridgích a refrénech), stejně je to ale nakonec celkem jedno, protože místo power metalu posloucháme ve výsledku úplně něco jiného a s tím se dá smířit jen velmi těžko. Příčinu toho můžeme hledat v podstatném překopání minulé sestavy, z níž zbyl pouze zpěvák a baskytarista. Ať je to ale jak chce, změnou žánru se kapela zařadila do šíleně nepřehledného průměru obdobně znějících uskupení, neboť nedokázala (a to je hlavní důvod nízkého hodnocení!) nabídnout cokoli osobitějšího s potřebným přesahem.
Jistě, teď by leckdo mohl nabídnout, že i powermetalová produkce předešlé desky Tristany nebyla bůhvíjak výjimečná. S tím však mohu souhlasit pouze částečně. Hudba na „Zircon Street“ byla rozhodně ojedinělá, pokud na ni budeme nahlížet z pohledu našich dvou republik. V nich totiž zase tolik chytlavého melodična nevzniká, a proto jsem byl za další takovou kapelu velmi vděčný.
Jenže toho, co Slováci předvádí nyní, jsou plny obě země, Evropa i svět. A je málo platné, že je vše technicky precizně vyvedeno, včetně zvuku i zpěvu Petera Wilsena. Vůbec nejsmutnější jsou tak pocity z jedné jediné písně na novém albu, jež připomene dřívější tvorbu kapely, neb nic zbytečně kompozičně nekomplikuje a jede v chytlavě-hitových kolejích minulosti. Skladba "Jannie's Dying" (s ženským zpěvem Italky Chiary Tricaricové) je perfektním melodickým kusem, což ještě umocňuje zmatek a nepochopení směru, kterým se Tristana na zbytku desky vydala, díky čemuž se můj původní obdiv stal pouhou minulostí.
|
