Když řeknu, že na světě bude jen málo umělců, kteří prodělali takový vývoj, jako právě Kid Rock, rozhodně nebudu daleko od pravdy. Dnes už jako by to nebyla pravda, kdy do světa hudby vstoupil jako devatenáctiletý excentrický fracek s hip-hopovým albem „Grifs Sandwiches For Breakfast“. Žádnou velkou díru do světa s tím tehdy neudělal, to je fakt. Musel si ještě osm let počkat a po třech bezvýrazných hip-hopových deskách pořádně hrábl do strun, natočil rap metalový manifest „Devil Without A Cause“ a senzace byla na světě.
Od té doby se Kid Rock umělecky stále tvaruje. Svět rap metalu opustil už dávno. V podstatě od „Devil Without A Cause“ směřuje více k podstatě skladby samotné a stále častěji se obrací k tradicím amerického písničkářství. Proto když posloucháte jeho novinku „First Kiss“ nemůžete snad ani věřit tomu, co Kid Rock tvořil v devadesátých letech. Dneska je tenhle zpěvák a kytarista někde v teritoriu, kde se pohybuje Bruce Springsteen, Bryan Adams, Mike Tramp nebo Jon Bon Jovi. A jak vidno podle téhle novinky se mu právě na tomto území líbí.
Kid Rock je rozený hitmaker, jinak by neprodal za svou kariéru desítky milionů alb (jen „Devil Without A Cause“ šlo v Americe přes pult jedenáct milionů kusů) a jinak by taky nebyl schopný napsat takový hit, jako je titulní „First Kiss“, která celou desku uvozuje. Riff, který by mohl být klidně jako mladší brácha „Summer Of ´69“ od Bryana Adamse, se rozvine do výborného motivu, kde zpěvný refrén vystřídá úchvatné kytarové sólo. Ano, přesně takhle si představuju hit s velkým H.
Bohužel dál už to tak slavné není, čímž ale nechci tvrdit, že „First Kiss“ je deska jednoho hitu. To by bylo krajně nespravedlivé. I přes kostrbaté skladby jako „Good Times, Cheap Wine“ nebo „Drinking Beer With Dad“, jsou tu povedenější kousky jako „Ain´t Enough Whiskey“ nebo závěrečná hitovka s líbezným názvem „FOAD“, což neznamená nic jiného, než řádné úderné heslo „Fuck Off And Die“ (jako bonus je na desce umírněnější verze téhle skladby pod názvem „Say Goodbye“). Jak už to u podobných písničkářů bývá, nechybí ani Rockově novince dávka toho stařičkého stonesovského rokenrolu, tentokrát v podobě „Good Times Lookin´ For Me“ a „One More Song“. V podstatě tak jedinou skutečně nepovedenou položkou na desce je jen gospelově laděná náboženská agitka „Jesus And Bocephus“, kterou si tedy Kid Rock opravdu mohl odpustit.
Když pominu titulní velehit, asi nejsympatičtější na téhle desce mi je její další posun a Rockova snaha tvořit stále něco nového. Zapomněl na rapování (celá deska je skutečně odzpívaná) a ukazuje, že už v jeho letech (je mu čtyřiačtyřicet) by to mohlo zavánět trapností. Svým neustálým pokrokem se škodolibým posměškům dokáže vyhýbat.
|
