Stojím uprostřed velkoměsta, obklopen nevkusnými mrakodrapy a moderními stavbami, omámen smogem, jenž se vznáší nad hlavou, nebe je jedovaté již od pohledu a vzduch otrávený, mysl je prázdná a zmatená z každodenního, všedního, materialistického života. Hledím na ty mrtvé duše, spěchající za svými nesmyslnými cíli a cítím se jako ve vězení, v těsných okovech, chycen v pasti. Líbezné tony se ovšem začnou ozývat a lákavé vůně mě chytnou, omámí můj čich. Jdu za tou krásou, která mne láká pryč z té umělosti, jež mě obklopuje ze všech stran. Utíkám, strhávám ony okovy společnosti a běžím rychleji a rychleji, dokud nespatřím tu třpytivou nádheru, která bere zrak. Překrásné, křišťálově modré vodopády, zelené bohaté lesy. Sundám si boty, abych cítil jemnou trávu, dotýkající se mé pokožky. Jdu blíž a blíž obklopen barvitým a živým světem, ze kterého se nechci již nikdy vrátit. Vnímám myslí hlasy stromů a hudbu, která z nich vychází a line se ze všech směrů. Do tohoto světa mě přivedli němečtí Finsterforst!
Ano, to je svět, do kterého vás Finsterforst zlákají a už vás jen tak nepustí. Vlastně ani nebudete chtít návrat. Kapela v podstatě pokračuje ve svém stylu, který si s každým albem mírně upraví a vyšperkuje o level výše. Němci se snaží o co největší epičnost. U některých uskupení to dopadá katastrofálně a nastávají žhavé chvilky mezi fanoušky. U Finsterforst je to přesně naopak, protože na "Mach Dich Frei" zní orchestrace přirozeně, a atmosféra, která vás obklopí jako obrovský les, ve kterém si lehnete na mýtinu a hledíte na nebe, kolem vás se pohybují všemožná zvířata a vy se jen necháváte unášet zvuky přírodních sil, je velmi mocná a důmyslně vykreslována propracovanou aranžerskou prací. Desku bych mohl označit za pokračování minulé "Rastlos". Rozdíly bychom hledali jen obtížně, ale pozor, přeci jen tu jsou. Kapela totiž vyzrála a zdokonalila svůj styl do vrcholné podoby. Kompozice jsou ještě zajímavější, melodické linky silnější a epičnost je silnější a všudypřítomná. Samply, orchestrace a dechové nástroje jsou místy až tak epické, že pohltí onu metalovou tvář skupiny, vedle toho můžeme slyšet například krásné flétny, jenž jsou použity jen zřídka kdy, ale o to více stojí za povšimnutí, protože dokáží dojmout krásnou melodikou. Ta vysoká epičnost v tomto případě vůbec nevadí, naopak si lze užít každé krásné vyvrcholení, které vás odprostí od všech myšlenek a pochyb. Ono vyvrcholení epičnosti nastane jen v určitých bodech a smečka těmito místy neplýtvá, ale o to více jsou tyto úseky působivé a dostanou vás tam, kam soubor chce. Kapela místy sklouzává až k atmosferické hudbě, tak jako tomu je u "Reise Zum". Smutné a překrásné melodie jsou utvářeny orchestracemi, pohlcující flétny vás omámí svými zhoubně lákavými melodickými kresbami. Finsterforst neztrácí ovšem dravost a tvrdost. Kytarové riffy, které se často nesou v black metalových stopách, jsou ostré jako trny, schopné pobodat vás i v tomto překrásném světě. Jejich stopy se také umí proměnit do melodických a úderných pasáží. Muzikanti umí vytvořit velmi mistrně procítěné, melancholické pasáže. Například v první písni po intru "Schicksals End", ve které song zvolní a strunné nástroje začnou vybrnkávat nádherné melodické tóny, všudypřítomná melancholie vás až dojme, po té se vrací silná melodika, typická pro německé skupiny a epičnost, kterou obstarávají dechové nástroje. Na ně kapela dala vždycky, ale na novince jsou použity v ještě větší míře. To je velkým plusem, hudebníky to totiž odlišuje od stejně zaškatulkovaných uskupení. Vokály zpěváka Olivera Berlina jsou nezměněny, ale pozor, Finsterforst hrají na pestrost i v tomto ohledu a tak se dočkáme hrubého black metalového hlasu, čistých popěvků a také epických sborů. U této skupiny ovšem čekejte německé texty, bez nich si tuto partu vůbec nedokážu představit.
Hudba těchto lesních tvorů není nějak technická, i tak je v jejich vrstvách co nacházet díky mnoha aspektům, které si s vámi hrají a detailům spojeným s pestrostí, pro tohle má svět Finsterforst obrovský potenciál vás donutit zůstat. Smečka má talent pro dramatičnost a vyvrcholení dějství v bodech, kde to sedne přirozeně, může za to cit pro filmovou hudbu, který lze cítit z hudby každým coulem. Kdybych mohl vyzdvihnout svého favorita, bude jím druhý song "Zeit Fur Hass". Tato píseň začíná středním tempem a silnou melodií, kterou vytváří již zmíněné dechové nástroje a orchestrace, úderné a chytlavé bicí i strunné nástroje. Poté se kompozice rozvíjí do mnoha směrů a objevuje se zde i black metalové riffování. Klipovku "Mach Dich Frei" ani zmiňovat nemusím, skupina moc dobře věděla, proč ji zvolila na vizuální zpracování. Epičnost spojená s chytlavostí, především v čistých, sborových popěvcích. Pak ona melancholická pasáž zasáhne a zvolní dramatické hymnické dění, ponoříte se do čiré krásy, ale po té vás kapela vytrhne ze snění zpět, a zas a znova máte sto chutí prozpěvovat si ten krásně chytlavý refrén.
Abych jen neplýtval pozitivy pár výhrad bych měl. Například poslední skladba Finsterforst, i přes zejména skvělý refrén s pěkně vyvedenou vokální melodií má spousty uměle natahovaných pasáží. Zbytečná délka opravdu ubíjí, s malou úpravou by byl materiál stravitelnější. Dále bych se vrátil ke zmíněnému zpěvu Olivera. Mohl by trošku pracovat na projevu a pokusit se obohatit svůj hlasový rejstřík. Sice má kvalitní hlas, díky jemuž tuto hordu rozpoznáte okamžitě, ale nějaké ty další hrdelní polohy a vývin by bodly.
To jsou ovšem jen drobnosti. Podstatné je, že kapela Finsterforst nahrála špičkové album, které osloví vyznavače epického pagan folk metalu. Nehledejte zde veselost, ale čirou epičnost a melancholii, atmosféričnost. Tato skupina je pro všechny ty, co nemají v oblibě kapely jako Korpiklaani a jim podobné radovánky, ale vyžívají se ve vážnějším uchopení této hudby. To platilo vždy, teď ještě větší měrou. Osobně se mi ze světa, který nám kapela nabízí nechce a rád se do něj budu neustále vracet a zkoumat ty překrásné křivky stromů, pohrávat si s hebkou trávou a vstřebávat melodii samotné země.
|
