Ruští symfoblackoši Welicoruss si nezpochybnitelný kredit vybojovali ještě v době, kdy měli svou základnu zbudovanou v dalekém Novosibirsku. Před dvěma lety hlavní persóna kapely, kytarista a křikloun Alexey Boganov zamířil do Prahy, kde dal do kupy zbrusu novou sestavu a začátkem letošního roku představil i novou tvář svých Welicoruss. Tedy, pojem „novou tvář“ je poněkud nadnesený a týká se převážně jen vizuální stránky kapely. Hudebně neměla tahle revoluce v životě Welicoruss příliš zásadní dopad (proč by také měla mít, když většina desky vznikla ještě v době ruské, nikoliv české), dalo by se mluvit snad jen o novém a působivějším make-upu (snadno porovnatelnému díky skladbám z posledního předpřestavbového singlu „Kharna“, obsaženým na novince).
Čím víc hudba na „Az Esm´“ funguje na první a nepříliš důsledné ucho přitažlivě a chytlavě, o to neproniknutelnější se jeví při důkladném rozplétání. Je bohatá na řadu změn a dějových zvratů, košatá díky silné a působivé mrazivé atmosféře a silné výpravnosti, pestrá zásluhou bohatých aranží, působivá díky neotřelým melodiím, maximálně funkční díky kooperaci uštěkaně hrubého a vyhroceného mužského zpěvu s jemně éterickými ženskými vokály, díky instrumentální intenzitě a mohutnosti působící občas až chaoticky a neuspořádaně. S podivem je pak především to, že i tak měkký jazyk, jakým je ruština, může v tomhle vypjatém drásání znít hrubě a tvrdě. Pompa, majestátnost, agresivita a syrovost v jednom kompaktním celku, kde žádná ze skladeb nehraje prim, vše působí velmi sevřeně a kompaktně.
I proto není důvod cokoliv vypichovat či zdůrazňovat, tuhle explozi atmosféry buď pojmete a vstřebáte jako působivý monolit nebo vás naprosto mine.
„Az Esm´“ není deskou na prosluněné nedělní odpoledne či na rychlou první rovnou do žíly. Pohanština, která z desky dýchá, je prosta jakékoliv rozjuchanosti, staví spíš na melancholii, zatěžkanosti a vyhroceně obnažených emocích. To přináší i skutečnost, že skladby nejsou nijak zvlášť vygradované, napětí houstne a hromadí se bez nějakého výrazného uvolnění, což pronikání do téhle desky činí ještě obtížnější. Ale minimálně se o to nepokusit by byla docela škoda.
|
