Když si někoho na společné turné vyberou AC/DC, tak to znamená dvě věci. Pro kapelu je to taková čest, že se jí snad už větší nemůže dostat a pro fanoušky fakt, že to nebude žádná obskurní partička, která mydlí svoje skladby někde pokoutně ve sklepě, ale přece jen kapela s určitou kvalitou. The Answer ze Severního Irska jeli v předprogramu AC/DC v letech 2008 a 2009 při turné k albu „Black Ice“. Do té doby o nich nikdo moc nevěděl a najednou byli všude. To je snadné, protože ve společnosti AC/DC je každá kapela pořád na očích a pod drobnohledem. A The Answer to tehdy ustáli se ctí.
Od té doby tihle mladí Irové vydávají už třetí desku (s AC/DC jeli, když propagovali svou dvojku „Everybody Demons“). A stále, jako na předchozích počinech sázejí na kytarovou muziku, kde se nejvíc tříbí ozvěny sedmdesátých let. AC/DC jsou z muziky The Answer samozřejmě cítit také, ale není to tak, že by jejich vliv dominoval a převažoval nad ostatními. Místy zaslechnete ozvěny Led Zeppelin, jinde Thin Lizzy nebo dokonce Jimiho Hendrixe (jako ve skladbě „Last Days Of Summer“). Samozřejmě, že The Answer nejsou žádnou stylotvornou kapelou, ale o čirém plagiátorství se mluvit nedá.
V případě „Raise A Little Hell“ se ale kapela pohybuje spíše ve středních, houpavých tempech, ze kterých jsou cítit dřevní doby hard rocku. Takové, kdy Deep Purple psali svůj magnum opus „In Rock“ a Amerika se připravovala na nápor Led Zeppelin. The Answer jdou ale v případě novinky ještě hlouběji do historie a nabízí snivou „Strange Kinda Nothin´“ ze které jsou jasně cítit květinová šedesátá léta nebo "The Other Side“, v níž se kapela zase obrací k prapůvodním kořenům Aerosmith. Základem samozřejmě zůstává tvrdé, zatěžkané blues, na které kapela roubuje své hard rockové postupy.
Když se řekne The Answer, tak jedním dechem se musí dodat jméno frontmana Cormaca Neesona. Tenhle zarostlý hippie je totiž největší devizou kapely. Má v hrdle hlas jako zvon a ve svém projevu, ač je docela osobitý a rozpoznatelný, míchá Roberta Planta, Bona Scotta a Davida Coverdalea.
Zejména v bluesovějších polohách vyvolává až dramatické pnutí.
„Raise A Little Hell“ nebude samozřejmě žádnou závratnou a přelomovou deskou (ty se v posledních letech neobjevují už vůbec a člověk tak může jen vzpomínat na romantická devadesátá…). Je to prostě rocková deska s dobrým zpěvem a o něco slabšími nápady. Lehce nadprůměrné album vhodné třeba k pivnímu lenošení.
|
