Řekne-li se František Moravec a Tomáš Doležal, nejsem si jist, zda kromě skalních každému hned docvakne, o koho se jedná. Řekne-li se Lou Fanánek Hagen a ing. Magor, už bude o poznání jasněji. A řekne-li se Tři sestry, předpokládám, že těch, kteří nebudou vědět, odkud vítr vane, bude naprosté minimum. Tři sestry se za dobu svého působení stali nepřehlédnutelným fenoménem na domácí scéně. Jejich potenciál odhalili již na začátku devadesátých let minulého století ti, kteří dávali dohromady všechny ty „Epidemie“, „Rebelie“ a „Akce punk“, neb již na těchto deskách patřili Tři sestry k těm nejvýraznějším interpretům. Svojí vytrvalost kapela deklaruje tím, že právě v těchto dnech slaví své třicáté narozeniny. Je jasné, že za tu téměř třetinu století Tři sestry zažili úspěchy i slabší chvíle, že přitažlivost jejich nikterak složitých (víceméně) pivoidně punkrockových melodií či trefnost, vtip, obratnost i (leckdy roztomilá a na místě) vulgarita textů měla kolísavou tendenci, že s přibývajícími léty se image věčných kaličů a hudebně-hospodských štamgastů přelila do seriózně se tvářící kapely. Prostě normální vývoj party, u které si nikdo nemohl být jistý, s čím přijde na dalším albu. Následujících pár týdnů ve společnosti Tří sester nemá za cíl zmapovat ten zdánlivě nekonečný mejdan kapely (byť pochopitelně na drobnou faktografii také dojde), který už literárně ztvárnili (a nutno dodat, že to je luxusní čtení, tímto děkuji za podstatný informační zdroj i zábavu především Radku Diestlerovi a Fanánkovi) jiní, berte jej tedy pouze jako procházku po albové historii svérázného spolku, s vědomím, že bodové hodnocení se zcela vymyká obvykle užívaným kritériím a Tři sestry jsou v tomto směru naprosto svébytný a nesrovnávatelný soubor.
S debutovým albem si na sebe Tři sestry svým způsobem upletli bič. Jejich spontánní živočišnost a svérázné hitovky (o všem vypovídají komentáře tahounů tohoto spolku, hovořící o tom, že výběr písní z let 1985 -1990 měla kapela silně ozkoušený, ohraný a usazený, bylo z čeho vybírat a neb prý pořádně nevěděli, co ve studiu dělat, byla všechna ta energie nahraná během jednoho týdne stylem „Neváhej a toč“ s bohémským producentským přístupem, týkajícím se chyb: „To je dobrý, to nikdo neuslyší…“ ) udělaly z téhle desky naprostý kult. Co na tom, že špinavý zvuk není kdovíjak světoborný (ovšem stačí porovnat s demoverzemi některých písní, později vydaných na „Raritách“, aby bylo jasné, jaký kus práce ve studiu Tři sestry spáchali) co na tom, že z nepříliš náročných, punkem vonících melodií a tomu odpovídajícímu muzikantskému projevu nekouká žádné umění, podstatná na téhle desce je atmosféra. A ta může být pro ty, kteří se Sestrami seznámili na přelomu osmdesátek a devadesátek, naprosto jedinečná.
Kultovní je dnes již zaniklá branická hospoda na Staré Kovárně a s ní spojené písně, kultovní je většina položek na desce, Fanánkovy vtipné, realistické i střelené texty, svérázným způsobem komentující tehdejší všední prožitky kapely (a vůbec nevadí, že mnohé z nich dávno ztratily na aktuálnosti, to spíš člověk může – a týká se to i pozdějších výtvorů - litovat toho, že v některých případech jen skutečně zasvěcení můžou docenit příběhy ve všech rovinách), kultovní jsou hlášky štamgastů, zaznamenané bubeníkem Hadrem na Staré kovárně, kultovní jsou výpůjčky od Přemka Podlahy, kultovní je nezaměnitelná harmonika, či pivní rozdělení stran desky.
Album, která nemá slabinu a která z vrcholů (ke kterým lze počítat nezapomenutelnou vyřvávačku „Ztráta imunity“, tahavě psychoidní „Divný stavy“ s plíživou harmonikou, dokonale definující obsah písně, její posmutnělý druhý díl „Bába“, fenomenální text a ulítlý zpěv v „Nuselských horkách“, Sahulovu – pro fungování Sester hodně důležitá postava, na první desce v roli hosta - nevinnou „Sovy v mazutu“, svěží a nekonečně optimistický hit „Život je takovej“, vypalovačku s hysterickými sbory v refrénu „Nechci do ústavu“, finální „Kovárnu“ i utajený popěvek „Vídeň“) slejzá jen na skok.
Lepší start si Tři sestry nemohli přát. „Na Kovárně to je nářez“ bývá do dnešních dnů označována jako nejlepší deska kapely, ne náhodou jsou písně z téhle desky dodnes hlavním tématem koncertů. Jednoduše kult.
|
