Čtveřice zásadně odlišných nahrávek Kreatoru z let devadesátých je z dnešního pohledu zajímavým osvěžením diskografie kapely. Jenže tenkrát byli fanoušci maximálně (mírně řečeno) nasraní. Po „Endoramě“ na koncerty téměř nechodili, desky nekupovali. Byl proto nejvyšší čas vrátit se k thrashmetalovým kořenům. Sám leader kapely Petrozza k tomu dodává: „Myslím, že jsme nikdy nebyli nudná kapela. Experimentální období devadesátých let bylo velmi vzrušující pro řadu lidí, stejně jako pro nás a hlavně bylo přínosné v tom, že jsme díky němu plno věcí pochopili a mohli se zase vrátit na starou známou cestu. Deska „Violent Revolution“ tak představuje jakýsi mix mezi alby „Outcast“, „Endorama“ a „Coma Of Souls“.“
S touto Millesovou minirecenzí desáté fošny Kreatoru bych ovšem souhlasil pouze částečně. Gotický element ze dvou devadesátkových alb už totiž na novince nenajdeme. Propojení tak můžeme vnímat pouze na melodické úrovni s tím, že je nutné slovo „melodie“ znásobit asi tak padesátkrát. Kromě opětovného návratu k lahůdkovému thrashi je totiž fošna „Violent Revolution“ jednoznačně nejmelodičtějším počinem v celé Tvůrcově historii (včetně všech následujících alb vyšlých k datu této recenze). Tento zásadnější hudební převrat se však neobešel bez personálních následků. Z kapely odešel kytarista Tommy Vetterli. Oficiálně po vzájemné dohodě, reálně kvůli tomu, že se nevěnoval Kreatoru na 100%. Nahradil jej sympatický a hlavně kromobyčejně talentovaný Fin Sami Yli-Sirniö, jinak také člen známých Waltari. A právě díky němu se do tónů desky „Violent Revolution“ infiltrovalo mimořádné množství melodických motivů, vyhrávek a sól, jež jsou mnohdy na hranici regulérního power metalu.
Pozoruhodná je rozmanitost temp a rytmická variabilita jednotlivých skladeb. Na albu prakticky neuslyšíme čistokrevnou sypačku, většinou jsou rychlá tempa užita jako dynamický hybatel, který rychle vystřídá pomalejší kvalt. Přímo blahodárně v tomto ohledu působí zejména první polovina díla, v té druhé neustále opakovaný vzorec začne zlehka nudit (což je, žel, známá neřest této kapely). Důležitá je ovšem energie, která mohutně žhne z každého podtónu a ve své uvěřitelnosti dokazuje, že se „znovuzrození“ Kreatoru nekoná pouze z povinnosti vůči fanouškům či nějakému finančnímu kalkulu. Není tedy důvod nejančit radostí třeba hned při úvodním nátisku „Reconquering The Throne“, který kulervoucím thrashovým náhulem začíná i končí. Po něm nastoupí, velmi překvapivě, instrumentálně melodický předěl „The Patriarch“. Jde však o skvěle promyšlené intro k titulnímu fláku, při jehož poslechu končí veškerá legrace. Sugestivně nafrázované a šlapavě rytmické sloky nás přenesou k drtivému refrénu, ve kterém se dozvíme, že jediné možné řešení proti systémové svévoli je „násilná revoluce“. Metalová agrese je zde přitom na jedné úrovni s extra chytlavě krouceným melodičnem a ve výsledku tvoří jeden z vrcholů celé nahrávky.
Tím dalším je hned následující majstrštyk „All Of The Same Blood“ se zlověstným nástupem Ventorových bicích a bojovými valy mohutných riffů. Skladba se rovněž pyšní vrstevnatou strukturou, několikanásobnou gradací, strhující rychlostí, ale i kytarovými motivy, které znějí jako nervózní ržání divokých koní. Samozřejmě nechybí melodická mezihra. V podobném duchu jede i další kus s všeříkajícím názvem „Servant In Heaven – King In Hell“. Dokonalý náser se skvělým Millesovým frázováním pak představuje šestka „Second Awakening“. Jde zároveň o zenit díla, neb – jak již bylo naznačeno - jeho druhá polovina sice významně nevybočí z nastavené kvality, zároveň ji však nerozvíjí a proto dále nepůsobí tak atraktivním dojmem.
Právě z toho důvodu je deska „Violent Revolution“ silnější ve svých jednotlivostech, nežli jako souvislý celek. Jisté každopádně je, že v době vydání řvali nadšením fandové i recenzenti. Album se umístilo na 38. pozici v německém žebříčku, což byl nejlepší výsledek v dosavadní Tvůrcově historii. Následovalo mimořádně úspěšné turné a vydání prvního živého alba s názvem „Live Kreation“, stejně jako DVD „Live Kreation – Revisioned Glory“ (obě 2003). Ke kapele si díky tomu našla cestu i nová generace mladých thrasherů. Sám jsem patřil mezi radostí křičící davy a byl u vytržení z návratu Kreatoru ke svým kořenům. Ani dnes, s odstupem téměř patnácti let, se na mém posouzení zářezu „Violent Revolution“ mnoho nemění. Stále jde o výjimečné a skvělé dílo!
|
